Otevřená společnost jako cizí hodnota

Stačí si však vzít do ruky libovolné noviny z jakéhokoliv dne, abychom na úplně prostých banalitách zjistili, jak jsou nám obě tyto hodnoty ještě cizí, jak v nás nezdomácněly a jak myslíme postaru.

Napadlo mě to opět v úterý, když jsem ráno otevřel noviny a přečetl jsem si hned na první stránce článek o tom, že Slováci jezdí na Moravu nakupovat levnější benzín, neboť je díky zvýšené spotřební dani na Slovensku u nás někdy až o 4 koruny levnější. Celý článek, který měl uvnitř listu pokračování, se neradoval z faktu, že se u nás zvyšuje spotřeba, jak by se radovali Rakušané či Němci, kdybychom tam jezdili pro levnější zboží, že příhraniční regiony budou mít větší obrat a tedy větší spotřebu, ale v druhém plánu bylo naopak z textu cítit povzdech a nepřehlédnutelné obavy nad tím, že Slováci u nás vykupují benzin, že snad i u pump musíme více pracovat, a že časem se Slováci se stejnou vervou vrhnou i na české levnější cigarety.

Spontánně by člověk řekl, že za takovouto skutečností je jen stará obava, že nás cizinci vykoupí, což už samozřejmě dávno neplatí a snad to skoro každý i ví, že u nás jsme schopni dnes vyrobit čehokoliv libovolné množství. Problém těchto dnů je spíš v tom, jak věci prodat než vyrobit a jak zvýšit kupní sílu našeho obyvatelstva.

Kde se tedy v nás bere ten permanentní a všudypřítomný strach, který člověk cítí z takovýchto článků? Kde má kořeny, z čeho vyrůstá?

Nejspíš z permanentní nedůvěry v politiku jako takovou, kterou se nám za celých třináct let nepodařilo ze společnosti odstranit, a to bychom měli vědět. To, co vidíme, co žijeme, co nás obklopuje a co čteme, je opět něco jiného, než co se nám slibuje a o čem politici mluví. Přitom ze zkušenosti víme, že zjev, tedy to co vidíme, vykazuje maximum výpovědi vzhledem k vnitřku.

Čteme-li tytéž noviny dál, dozvíme se v nich, že sanita, která má zachraňovat ve Vysokém nad Jizerou, srazila lidi, kteří ji přivolali na pomoc a zabila muže, kterému pomáhali. Že policisté, kteří mají chránit lidi před zloději, jsou podezřelí z podvodů a krádeží, či že příkladný podnikatel a bývalý senátor Fischer má obrovské dluhy. Například jen ČSA a České správě letiště dluží 470 milionů korun. Nebo že vyhlásí-li ministr zdravotnictví, že lékaři dostanou přidáno, znamená to ve skutečnosti, že běžný lékař bude mít na výplatní pásce o 2 tisíce korun méně, a učitelce po přidání bude chybět na výplatní pásce 300 korun.

Jinými slovy občan udělal s tímto státem opačnou zkušenost, než jakou nachází ve slovech politiků, a proto jim nevěří. Svět kolem něj je opět obrácen vzhůru nohama. Právě opačnost je nejhlubší zkušeností, kterou občan opět udělal. Naděje je jen v tom, že dnes se o této skutečnosti dá svobodně psát. Pesimismus pak vyplývá z toho, že občan má dojem, že politici se o skutečnost zajímají stále méně, neboť se vyčerpávají v bojích mezi sebou. Nová válka prezidenta se Senátem to jen potvrzuje.