Otevřená církev
Má-li být církev přínosem pro společnost na počátku 21. století, musí být otevřená. Toto pravidlo platilo samozřejmě i v minulosti, ale v době globalizace se stává podmínkou. Otevřená společnost potřebuje otevřenou církev. Karolína Koubová se vydala do zajímavého sboru v Praze, který se o to snaží. Kromě češtiny má bohoslužby také v angličtině, čínštině, ukrajinštině nebo ruštině.
Pro všechny církve a sbory a charitativní organizace je v současné době aktuální katastrofa na Haiti, bez povšimnutí ji samozřejmě nenechal ani Vinohradský sbor baptistů. Jeho duchovní Vlado Vovkanič mi řekl, že na zprávu o potřebách postižených lidí ihned reagovali.
"Snažíme se samozřejmě už z toho primárního kázání evangelia podilet na nějakých sociálních projektech, teď je to ožehavé téma katastrofa na Haiti, tak samozřejmě jsme se spontánně připojili, tu zásadní komunikaci provádí výkonný výbor, zkoumá potom, do čeho se zapojit.”
Baptisté jako křesťanská reformační církev mají kongregační zřízení, což znamená, že každý sbor je autonomní a má svůj pravidelný rytmus. Jakou činností se zabývají vinohradští baptisté? Vlado Vovkanič, který je významným ukrajinským výtvarníkem, například učí zájemce malovat.
“Mimo modliteb, biblických hodin a bohoslužeb, zde máme třeba výtvarné kroužky, kde vyučuji lidi různý styly, různý způsoby vyjádření tvorby atd. Ale primárně je tato činnost proto, aby lidi vnímali, že křesťané můžou fungovat i v jiných oblastech a i takto v podstatě zvěstují svoji víru. Máme tady klub seniorů, kdy taky se schází takových 20 – 25 lidí a můžou slyšet o různých tématech, začínaje zeměpisnými tématy, přes umění, přes duchovní programy, máme tady klub maminek, mají tady prostor jednou týdně asi 2 a půl hodiny, kde můžou mít s dětmi nějaký duchovní i hudební program.”
V současné době je pro církve nutná otevřenost, komunikace a schopnost vyrovnat se i s různorodými vlivy. Příklad vinohradského sboru baptistů ukazuje, jak je možné, že se na půdorysu jednoho českého sboru etablují i sbory jiných národností.
“Když věřící lidé cestují do Prahy, tak se často stane, že si vyhledají informace třeba na internetových stránkách a přijdou do našeho sboru. Tak tomu bylo třeba i s rusky mluvícími, kteří sem primárně přijeli za prací. Věřící lidi začali chodit do našeho sboru a potom vnímali, že čeština nemůže zasáhnout rusky nebo ukrajinsky mluvící lidi, a tak vytvořili svoje shromáždění a z takových 10 - 15-ti lidí už mají možná kolem stovky. Číňané jsou na tom v podstatě stejně, víme, že v Praze je spusta Číňanů, kteří začali nějakým způsobem podnikat, pracovat, pár věřících přišlo, zeptalo se, jestli můžou mít nějaká setkání své skupinky, my jsme řekli, že to je hezké, takže mám dojem, že z šesti lidí mají také už kolem stovky.”
