Otazníky nad českou vládou

Unie svobody totiž v tom smyslu prezidenta dnes žádala přesně o toto ujištění. Role Unie svobody ovšem není v tomto případě příliš podstatná, v poslední době je spíše tragikomická a strana zřejmě definitivě končí. Zapíše se do historie jako strana, která v poslední fázi své existence vyměnila všechen svůj program a původní myšlenky za udržení se v postech za jakoukoli cenu a ještě jako strana, která byla vždy pověstná tím, že se téměř na ničem nedokáže shodnout. I její současný postup z cynicky pragmatického hlediska docela konzistentní, vyvolal rezignaci některých jejích nižších funkcionářů.

O Unii svobody tady ale příliš nejde, i když už zřejmě nemá cenu se jí seriozně zabývat, její požadavek byl v tuto chvíli poměrně logický. Prezident svým ujištěním dal ČSSD čas k rozmyšlení, zda-li by přece jen nechtěla zachovat vládní koalici a neopírat se o vliv KSČM. Jediná věc, která tomuto řešení stojí nyní v cestě, je předseda ČSSD a premiér Stanislav Gross. Jeho strana za ním pochopitelně stojí, protože nechce připustit, aby jí někdo diktoval, kdo má být jejím předsedou.

Jenže, o Grossovo předsednictví straně nikdy nešlo a nejde ani nyní, ač to tak z hádek politiků občas vypadá a vypadalo. Ani KDU-ČSL a předseda Miroslav Kalousek nikdy od ČSSD nepožadoval, aby vyměnila předsedu strany, pouze předsedu vlády. Někteří politikové a také novináři tyto dvě věci z nepochopitelných příčin stále zaměňují. Přitom lidovecký požadavek výměny pouze předsedy vlády svou logiku má. Požadavek vyměnit předsedu strany by byl nemístným zasahováním do vnitřních záležitostí jiné strany. Zatímco ten patří jen jedné straně, předseda koaliční vlády je společný a pokud ho jedna z koaličních stran vetuje, mělo by se to respektovat. Tím, že to ČSSD respektovat nechtěla a nechce, přispěla tak k pádu koalice.

Prezidentovo ujištění je ostatně jediné možné. Variant vládního vývoje není mnoho a ani nikdy nebylo. Proto nakonec byla slepena současná vládní koalice i v létě minulého roku, přestože to provázely útoky na koaliční partnery ze strany ČSSD. Nakonec jí ale nic jiného nezbylo, protože jinou variantou je pouze ta, která se realizuje nyní, tedy vláda ČSSD s podporou KSČM. Jak se zdá, pro tuto variantu čas ještě nenastal ve veřejném mínění.

Proto i kroky prezidenta směřují k tlaku na ČSSD, aby se pokusila pokračovat v koalici i za cenu oběti svého předsedy na postu premiéra. Předsedou strany samozřejmě zůstane a už mnohokrát jsme hovořili o tom, že to pro něj nebude nevýhodné. Z titulu předsedy strany bude premiér v podstatě jeho stranickým podřízeným, takže o vliv Gross rozhodně nepřijde.

Prezident tyto kroky činí, protože ani on nemá příliš velký manévrovací prostor, varianty prostě nejsou. Může se stokrát spekulovat o prezidentské vládě v čele s premiérem, vybraným prezidentem. Jenže, kdo takovou vládu podpoří? Prostě současné uspořádání politických poměrů je takové, že pokud se nechce zatahovat do hry KSČM, jako že to sklízí zatím velký odpor, pak jedinou možností je pokračování dosavadní koalice. A pokud jedinou překážkou v nové dohodě stávajících koaličních stran je premiér Gross, měl by to jako politik pochopit a odejít z postu premiéra, když už toho nebyl schopen po svých aférách.

Pokud tento postup prezident preferuje, pak jedná pouze v souladu s realitou. Je to něco jiného, než když se mimoústavními instrumenty v posledních dnech pokoušel zabraňovat vlivu KSČM. Ústava mu totiž neumožňuje žádat premiéra o předložení důvěry. To může být pouze jeho názor. A už vůbec mu neumožňuje nepřijmout demise ministrů. Některé věci v ústavě sice nejsou striktně stanoveny, ale když je tam řečeno doslova, že ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády, konec citátu, pak tam jednoduše žádný prostor pro prezidenta není. Nanejvýš je možné spekulovat, zda prezident může zdržovat nebo dokonce blokovat jmenování nových členů. Ne však jejich demise.

Jsou tedy nyní jen dvě varianty současného vývoje. Vláda s podporou KSČM, která vyvolává obavy a protesty. A obnovení současné koalice, ovšem bez předsedy ČSSD Grosse. Bude nyní záležet na Grossovi samotném, ale i na dalších politicích, kterou z variant si vyberou.