Otázky nad Janotovým balíčkem

I když jde o neobvyklý krok a z pohledu veřejných financí v zásadě pozitivní, přesto nemůže z mnoha ohledů vzbuzovat velké nadšení. První kritika se ozývá z pravicových řad. Především občanským demokratům vadí, že ze sedmdesáti miliard se ušetří pouze 20 miliard, o 50 miliard se zvyšují příjmy rozpočtu. Z tohoto pohledu nejde o úsporný balíček.

Takovou stížnost je však třeba upřesnit. Příjmy se zvyšují, protože se ruší slevy na pojistném pro firmy o celkem 25 miliard. Svého času totiž sněmovna připravila pravicový protikrizový balíček, který obsahoval zmíněné úlevy. Daně se tedy fakticky zvýší o 25 miliard. Jde takřka výhradně o daň z přidané hodnoty a o spotřební daně.

Vedle toho existuje další, tentokrát levicový protikrizový balíček. Ten zaváděl vyšší sociální dávky a také ten sněmovna zrušila. Tím se získalo, máme-li věřit počtům ministerstva financí, pět miliard. Fakticky se tak na výdajích šetří patnáct miliard, z toho polovina na snížení platů státních zaměstnanců.

Jinými slovy, sněmovna zrušila protikrizová opatření za 30 miliard a k tomu zavedla jiná opatření, která částkou 40 miliard omezí spotřebu domácností.

Tady se ukazuje nová verze původní námitky z dílny občanských demokratů. Koncem minulého roku nastala krize a stát celkem přirozeně reagoval zvýšením výdajů. Na jedné straně zachoval vysoký plán výdajů, jako kdyby krize nebyla, na druhé straně se rozhodl podpořit podniky a domácnosti dalšími vysokými částkami.

Teď se podpory v boji proti krizi ruší a nastupuje restrikce, která může průběh krize vyostřit. Pokud krize přešla, tak to nevadí, ovšem zatím není nic jistého, a tak se Janotovým balíčkem zvyšují rizika pro českou ekonomiku. Nemůže se totiž stát nic horšího, než propad domácí spotřeby. Pokud by k němu došlo, naplní se strašák, že se krize v příštím roce vrátí opět plnou silou. Samozřejmě, stejně jako každé kategorické tvrzení není ani věta o pohybu ode zdi ke zdi zcela přesná. Nedá se totiž hovořit o velkých úsporách, když výdaje rozpočtu rostou v příštím roce o desítky miliard. Stát tedy omezil podporu na boj s krizí, zasáhl proti domácí poptávce, někde se však vesele utrácí. To se týká především státních investic do dopravy a do zdravotnictví. V těchto oborech se tedy zřejmě vláda a s ní sněmovna rozhodly podpořit ekonomiku.

Výdaje na dopravní stavby a dálnice dosahují 95 miliard, což je nejvíc v historii, o dvacet miliard víc, než letos, nebo loni. Zdravotnictví zvolilo v minulých letech strategii vytváření přebytků a na účtech pojišťoven se tak sešly rezervy 40 miliard korun, které by nepochybně stačily v příštím roce k přežití. Stát přesto zvyšuje zdravotníkům dotace o pět miliard. Téměř by se zdálo, že vláda rozhoduje s následující logikou. Pro ekonomiku jsou lepší státní výdaje, než aby utráceli občané. Pokud tak ovšem rozhoduje, tak je nepochybně pod vlivem lobbyistů ze zmíněných odvětví. Dnes nikdo nepochybuje, že stavby dálnic jsou předražené. Také není pochyb o tom, že zdravotnické výdaje jsou naprosto neprůhledné a že pojišťovny dokonce úzkostlivě tají, kam své peníze posílají. Stojí za poznámku, že Janotův balíček jim k tomu otevírá mnohem větší prostor, když pojišťovnám umožňuje nakupovat léky přímo od distribučních firem.

Převedení výdajů z občanů na stát tedy je tou hlavní špatnou zprávou z Janotova balíčku.

O jeho nelogičnosti pak svědčí několik dalších detailů. Teď nejde o kritiku ministerstva financí, ale způsobu, jakým návrh balíčku vylepšily politické strany. ODS prosadila, že se nebude zavádět takzvaná milionářská daň. Ministr totiž chtěl, aby se z příjmů nad 145 tisíc korun měsíčně platily o osm procent vyšší daně, než z příjmů nižších. Tím by napravil očividnou chybu daňového systému. V současných podmínkách totiž platí lidé s vyššími příjmy nižší reálnou daňovou sazbu než ostatní a Janotovo opatření by tuto ve světě nevídanou anomálii zrušilo. Nic víc.

Podobně nesmyslně prosadili sociální demokraté, že se neomezí mimořádně neefektivní rodičovský příspěvek, který de facto brání ženám s malými dětmi chodit do práce. Do té míry, že Češky s malými dětmi pracují nejméně ze všech Evropanek.

Když se to shrne, tak schodek rozpočtu na příští rok nemusí být sedm procent, ale pět procent HDP. To je dobrá zpráva. Špatná zpráva zní, že o úsporách rozhodují neprůhledné lobby, případně prázdná ideologie, navíc dopad úspor na ekonomiku se nedá předpovědět.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .