Otázka irácké ústavy nadále nejasná

Někteří politici mluví naopak v superlativech. Například americký prezident Bush prohlásil, že "vítá heroické úsilí iráckých vyjednavačů". Ti podle něj dali příklad, že i ty nejtěžší problémy se dají řešit klidnou debatou a kompromisem. Problém je, že jednání ukázala spíše opak, že totiž Iráčané zatím nedokázali ke kýženému kompromisu dospět.

Faktem ale je, že optimismus zazníval i z řad místních politiků. Podle jednoho z kurdských ministrů Barhama Saliha se dá jednoznačně mluvit o úspěchu, neboť "nikdo nikoho nezabil". Když se na to díváme takhle, nezbývá nám, než mu dát za pravdu. Ne každý v Iráku si ale zachoval optimismus. Podle některých politiků je odložení termínu pro předložení návrhu ústavy velice špatnou zprávou. Tvrdí, že každý další den situaci nezlepšuje, ale zhoršuje. Jsou i tací, kteří očakávají od tohoto týdne nikoliv vyřešení sporných bodů, ale zvýšení jejich počtu.

Podívejme se tedy na situaci věcně. Určitým úspěchem je už to, že se podařilo termín o týden odložit. I k tomu bylo totiž potřebné rozhodnutí parlamentu. Stačily ovšem dvě třetiny hlasů. Pro samotné přijetí ústavy bude muset zvednout ruku větší počet poslanců: tři čtvrtiny. Je ovšem pravda, že prodloužení lhůty bylo nakonec v zájmu všech, neboť v opačném případě by automaticky následovalo rozpuštění parlamentu a nové volby. Snad i proto se kladně vyjádřili všichni přítomní.

Co se týče sporných bodů, těch je několik. Zásadní otázkou ale není jejich počet - spíš charakter. Jinými slovy: není zatím jasné, zda ve všech existuje prostor pro kompromis. Na prvním místě se uvádí otázka budoucího uspořádání státu. Různé představy krouží okolo pojmu "federace". Ve skutečnosti jde o stupeň autonomie jednotlivých komunit. Tedy: zda bude jeden stát se společným zastoupením, nebo nefunkční slepenec šíitského, sunitského a kurdského trojstátí.

Úzce s tím souvisí otázka islámu. Má být jediným zdrojem práva, jak to chtějí šíité, nebo jenom tradicí či jedním ze zdrojů, jak to chtějí ostatní? Jinými slovy: bude Irák náboženský nebo sekulární stát? Skeptici přitom tvrdí, že jde už jenom o to, do jaké míry bude Irák náboženským státem. Do dané kategorie patří i otázka etnické definice. Sunité totiž chtějí, aby byla v ústavě zakotvena formulace, že Irák je součástí velkého arabského národa. O tom nechtějí ani slyšet Kurdové, kterým to připomíná politiku Husajnovy strany Baas.

Praktickou otázkou, jež je s předchozími silně provázaná, je rozdělení bohatství z ropy. Naleziště jsou hlavně na jihu - tedy v oblastech, které chtějí mít pod kontrolou šíité. Ropná naleziště jsou také na severu u města Kirkuk - na to si dělají nárok pro změnu Kurdové. Ani jedno samozřejmě není přijatelné pro menšinové sunity.

Za "heriockým úsilím" iráckých vyjednavačů se tedy ve skutečnosti skrývá lidově řečená snaha: urvi co se dá. V nejhorší situaci jsou přitom sunité, kteří za Husajna v zemi vládli. Ti totiž většinou bojkotovali prosincové volby, takže mají minimální zastoupení nejenom v parlamentních lavicích, ale i v komisi, jež na textu ústavy pracuje. Do ní byli před časem dosazeni jejich další zástupci, což vyvolalo nevoli většinových šíitů. Na nové členy byl také spáchán atentát.

Zdá se tedy, že stav má velice daleko k ideálu. Kdyby bylo všechno ponecháno pouze na obyvatelích Iráku, země by se rychle rozpadla. Pohromadě ji drží hlavně vliv Američanů. Co se týče budoucnosti ústavy, zatím se nedá předpovědět, zda bude existovat příští pondělí kompromisní text. Američané nepochybně udělají všechno pro to, aby se proces podařil - jenomže podle kritiků jejich tlak nevede k dohodě - má spíš opačný efekt.

Čistě teoretické jsou dnes úvahy o tom, že lepším řešením by byl návrat ke staré ústavě, kterou v zemi kdysi zanechali Britové (a která mimochodem formálně platila ještě za Husajna). Podobně je tomu s myšlenkami, že Američané by udělali nejlépe, kdyby text ústavy Iráčanům vnutili, podobně jako to učinili s Japonci po 2.světové válce. Bylo by to asi nejlepší řešení, jež by vedlo k nejkvalitnějšímu textu samotné ústavy, celý proces je už ale příliš daleko. Samotní Američané dnes tvrdí, že pro Iráčany je klíčové, aby se naučili hledat cestu k dohodě demokratickými prostředky.

Kdy tedy spatří irácká ústava světlo světa? To je ve hvězdách. Podle ideální představy dostane parlament návrh v pondělí, posléze ho schválí, a za dva měsíce ho v referendu odsouhlasí občané. Takový scénář se jeví ale v dnešním Iráku spíš jako science fiction z produkce Hollywoodu.