Otáčení skóre

Největším fotbalovým dramatem byl určitě souboj Francouzů a Angličanů, který v prodloužení otočil na stranu Francie neuvěřitelný Zinedine Zidanne. Z prvních osmi zápasů pouze dva týmy otočily nepříznivé skóre ve svůj prospěch: kromě Francouzů ještě Češi. Našim hráčům se to ovšem podařilo i bez fotbalového kouzelníka - zápas nevyhrála jedna individualita, ale odhodlaný tým. O tom, že je ošidné spoléhat na jednobrankové vedení, se kromě Lotyšů a Angličanů přesvědčili i Němci.

Hned zkraje šampionátu se potvrzuje stará pravda, že každý zápas končí až závěrečným hvizdem sudího. A tím je fotbal krásný. Nic není předurčeno, do poslední chvíle lze hrozící prohru proměnit ve vítězství. Stává se to ale jenom těm, kdo si věří a udělají pro to maximum. Fotbal je víc než pouhé kopání do míče. Za miliony diváků vděčí i tomu, že lidem, kteří mají kvůli nějaké chybě či nešťastné náhodě špatné skóre, dává naději, že životní zápas lze ještě otočit. Ve fotbale, stejně jako v životě, asi nejde jenom o úspěch na úkor toho druhého. Především je třeba porazit vlastní poraženectví - vyhrát nad sklonem k malomyslnosti a sebelítosti. Právě zápasy, ve kterých člověk otočí nepříznivé skóre, ho činí obtížně porazitelným.

Ne nadarmo se říká, že co člověka nezabije, to ho posílí. V případě Eura bude zajímavé sledovat, jak zmíněnou zkušenost prověří praxe. Pokud je schopnost otáčet skóre skutečně rozhodující devizou, pak se už po úvodních zápasech ve skupinách rýsují dva týmy, které zatím mají k titulu mistrů Evropy nejblíže. Lepší premiéru si naši a francouzští fotbalisté vlastně ani nemohli přát.