Osvobození rukojmí v Kolumbii

Nikdo z nich nic netušil. Místní velitel César, který je měl na starosti, uposlechl rozkazu svých nadřízených, který zněl, že budou převezeni na nějaké nové místo. Přistavenou helikoptéru mylně považoval za vrtulník ohlášené nevládní organizace. Převedl patnáct rukojmí na palubu vrtulníku. "Bylo to velmi ponižující," konstatovala Betancourtová, "neboť jsme dostali pouta". "Po chvilce letu se však stal zázrak", pokračovala ve svém vyprávění, "osádka odzbrojila comandante Césara, který nás doprovázel, a její velitel nám řekl, že oni jsou kolumbijští vojáci a my že jsme volní. Skákali jsme radostí, až se helikoptéra otřásala. Byl to zvláštní pohled na nahého svázaného Césara, který uměl být občas velmi krutý".

Poslední vývoj v Kolumbii podle Betancourtové ukazuje, že mír je možno nastolit i po čtyřiceti letech válčení. Pravdou je, že letošní rok je pro FARC v celé jeho historii nejhorší. Přišel o čtyři vysoké velitele: jeden byl zabit kolumbijskými vojáky na ekvádorské straně hranic, druhý zemřel snad stářím, další byl zavražděn svým spolubojovníkem za odměnu a čtvrtá velitelka se sama se svými lidmi vzdala poté, co měsíce trpěli hlady. Největší ránu však dostal FARC tento týden, když se kolumbijští vojáci dokázali infiltrovat do jeho vedení a osvobodit 15 rukojmí. Svědčí to o jisté demoralizaci levicového ozbrojeného hnutí. Říká se, že v průběhu posledních let zběhlo z partyzánských oddílů přes deset tisíc osob a že nyní mají ve zbrani jen asi devět tisíc mužů. Přitom ještě před čtyřmi lety se dezerce z FARC trestala smrtí.

Znalci kolumbijských poměrů soudí, že FARC se může vyvíjet dvojím směrem. Může přistoupit na výzvu presidenta Uribeho, aby odzbrojili a zasedli k jednání s vládou. Tuto výzvu učinil Uribe nesčetněkrát a dnes zatím naposled. Ti, kteří takový vývoj neočekávají, tvrdí, že mnozí příslušníci FARC jsou až příliš zapleteni do pašování drog. Bojí se také postihu za vraždy, kterých se dopustili na rukojmích v posledních letech. Pobito bylo například 11 poslanců, dále jeden exministr a jeden guvernér v roce 2003. Je mnoho těch, kteří varují, že by se partyzánské oddíly mohly zapouzdřit a pokračovat ve své dosavadní činnosti, a to i když, jak už naznačeno, jsou v poslední době v defenzivě.

Mezinárodní zájem o vězně-rukojmí v rukou FARC souvisel zejména s osobností Ingrid Betancourtové, která má kromě kolumbijského i francouzské občanství. Paříž dokonce svého času vyslala do Kolumbie přepadovou jednotku, aby ji osvobodila. Francouzští vojáci neměli úspěch a došlo k mírné roztržce s Kolumbií. Spojené státy zase podporovaly osvobození svých tří expertů, kteří se do rukou FARC dostali po ztroskotání letadla. Washington nyní oficiálně přiznal úzkou spolupráci s Kolumbijci při této akci, včetně tréninku, logistické podpory a dodávek speciálních zařízení.

Betancourtová a tři občané USA jsou však jen třešničkami na dortu. FARC zadržuje ještě 28 významných osob, které by chtěl vyměnit za své spolubojovníky ve věznicích. A dále má ve své moci dalších asi sedm set osob, jejichž osud už dnes málokoho zajímá. Příbuzní zbývajících rukojmí už dnes bijí na poplach.

Mezi Kolumbijci je však zatím nálada spíše euforická. Včera se dokonce v hlavním městě uskutečnila demonstrace na podporu presidenta Uribeho, který byl ještě minulý týden obviněn, že zmanipuloval své druhé presidentské volby v roce 2005. Nyní se už v Bogotě běžně spekuluje o tom, že má otevřené dveře ke své třetí kandidatuře.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .