Osudová volba

6. leden 2003

Čeká nás osudová volba prezidenta, ale naši politici se tváří, že se nic zvláštního neděje. Není to pravda. Je to dokonce lež. Připomeňme si, sociální demokraté se nemohou dohodnout na jednom kandidátovi.

Část ČSSD by ráda na Hradě viděla Miloše Zemana, premiér Vladimír Špidla si to ale nepřeje a tvrdí, že Zeman symbolizuje uzavřenou politickou etapu. Špidla si zároveň nemyslí, že v případě zvolení Zemana by se stalo něco osudového. Řekl to před několika dny v České televizi v pořadu Špona.

Neschopnost politické strany se shodnout na jednom společném kandidátovi stranu oslabuje. Strana tím svým voličům sděluje, že nový předseda není dostatečně silný a ještě si nezískal potřebný respekt. A ostatním občanům, že podobně slabý může být i jako premiér. Zeman svou kandidaturou v druhém řádném kole, tedy aniž je v zemi politická krize, zase signalizuje, že to s předáním žezla novému předsedovi a odchodem na Vysočinu nikdy nemyslel vážně.

To sice nikoho, kdo se o politiku zajímá, nepřekvapuje, protože on slova nebral nikdy vážně, ale občanům tím jen znovu zřetelně předvádí, že by se podobně zachoval i ke slovům, které prohlásil před několika dny. Zeman slíbil, že by si na Hrad nevzal Šloufa, nešel Špidlovi a vládě po krku a neobnovil opoziční smlouvu. Po zkušenostech se Zemanem je možné tato slova číst i jako jeho program.

Stačilo by použít magické slůvko krize a tím by se zdůvodnilo vše. Země místo aby finišovala s přípravou na připojení k Evropské unii a přesvědčovala své občany před referendem o nutnosti tohoto kroku, by se nejspíš začal zmítat ve vnitřních svárech, což by mohlo velice negativně ovlivnit výsledek referenda. Důsledek? Celé čtyřleté kolo příprav a vyjednávání by se podle našeho diplomata Pavla Teličky muselo opakovat a my bychom se nejdříve do Evropské unie dostali někdy po roce 2007, tedy až po Rumunsku a Bulharsku.

Na to bychom samozřejmě značně hospodářsky i politicky doplatili. Zeman a Klaus by ale zůstali u moci. Vzhledem k naší tradiční zahleděnosti do sebe si důsledky špatné volby ani s celou vážností neuvědomujeme, ale ti, kdo nás z profesionálních důvodů pozorují z odstupu, jako jsou třeba zahraniční korespondenti pracující v Praze, už o tom delší dobu mluví hlasitěji.

Mají k tomu dva důvody. Zaprvé díky špatné volbě nového prezidenta bychom se propadli do bezvýznamnosti. Zadruhé tato skutečnost by je ohrozila. Oni by díky tomu přišli o místo. Nikdo si přece nebude platit korespondenty v nevýznamné provincii. Česko by nejspíš dostali do svého referátu jako vedlejší úradek korespondenti sedící ve Varšavě. O odchodu v celém světě respektovaného Václava Havla máme jen dvě možnosti. Buď se staneme standardní zemí, v jejímž čele bude stát řádný úředník, nebo tam stranické sekretariáty dosadí někoho, kdo se jim bude hodit v mocenských hrátkách.

Podobně zhoubné následky by mohla mít i přímá volba prezidenta, v níž by se jen díky penězům, přístupu do vlivných médií a zkušenosti dostal na prezidentský stolec někdo takový, jako je Vladimír Železný. Takováto volba by jen podtrhovala naši bezvýznamnost a to i v případě, že bychom se k Evropské unii připojili.

Spustit audio