Osudová volba

Část ČSSD by ráda na Hradě viděla Miloše Zemana, premiér Vladimír Špidla si to ale nepřeje a tvrdí, že Zeman symbolizuje uzavřenou politickou etapu. Špidla si zároveň nemyslí, že v případě zvolení Zemana by se stalo něco osudového. Řekl to před několika dny v České televizi v pořadu Špona.

Neschopnost politické strany se shodnout na jednom společném kandidátovi stranu oslabuje. Strana tím svým voličům sděluje, že nový předseda není dostatečně silný a ještě si nezískal potřebný respekt. A ostatním občanům, že podobně slabý může být i jako premiér. Zeman svou kandidaturou v druhém řádném kole, tedy aniž je v zemi politická krize, zase signalizuje, že to s předáním žezla novému předsedovi a odchodem na Vysočinu nikdy nemyslel vážně.

To sice nikoho, kdo se o politiku zajímá, nepřekvapuje, protože on slova nebral nikdy vážně, ale občanům tím jen znovu zřetelně předvádí, že by se podobně zachoval i ke slovům, které prohlásil před několika dny. Zeman slíbil, že by si na Hrad nevzal Šloufa, nešel Špidlovi a vládě po krku a neobnovil opoziční smlouvu. Po zkušenostech se Zemanem je možné tato slova číst i jako jeho program.

Stačilo by použít magické slůvko krize a tím by se zdůvodnilo vše. Země místo aby finišovala s přípravou na připojení k Evropské unii a přesvědčovala své občany před referendem o nutnosti tohoto kroku, by se nejspíš začal zmítat ve vnitřních svárech, což by mohlo velice negativně ovlivnit výsledek referenda. Důsledek? Celé čtyřleté kolo příprav a vyjednávání by se podle našeho diplomata Pavla Teličky muselo opakovat a my bychom se nejdříve do Evropské unie dostali někdy po roce 2007, tedy až po Rumunsku a Bulharsku.

Na to bychom samozřejmě značně hospodářsky i politicky doplatili. Zeman a Klaus by ale zůstali u moci. Vzhledem k naší tradiční zahleděnosti do sebe si důsledky špatné volby ani s celou vážností neuvědomujeme, ale ti, kdo nás z profesionálních důvodů pozorují z odstupu, jako jsou třeba zahraniční korespondenti pracující v Praze, už o tom delší dobu mluví hlasitěji.

Mají k tomu dva důvody. Zaprvé díky špatné volbě nového prezidenta bychom se propadli do bezvýznamnosti. Zadruhé tato skutečnost by je ohrozila. Oni by díky tomu přišli o místo. Nikdo si přece nebude platit korespondenty v nevýznamné provincii. Česko by nejspíš dostali do svého referátu jako vedlejší úradek korespondenti sedící ve Varšavě. O odchodu v celém světě respektovaného Václava Havla máme jen dvě možnosti. Buď se staneme standardní zemí, v jejímž čele bude stát řádný úředník, nebo tam stranické sekretariáty dosadí někoho, kdo se jim bude hodit v mocenských hrátkách.

Podobně zhoubné následky by mohla mít i přímá volba prezidenta, v níž by se jen díky penězům, přístupu do vlivných médií a zkušenosti dostal na prezidentský stolec někdo takový, jako je Vladimír Železný. Takováto volba by jen podtrhovala naši bezvýznamnost a to i v případě, že bychom se k Evropské unii připojili.