Orbán v ohrožení

Maďarská liberálně-levicová vládní koalice ve velikonočním poločase mezi prvním a druhým kolem voleb napíná svaly s náskokem pouhého dvou a půl procenta před dvojicí pravicových stran.

Z hlediska aktuálních tendencí v unii se totiž nabízí úvaha, co vlastně chtějí evropští voliči. A jedna z možných interpretací říká, že přílišná ideologická vyhraněnost je to poslední, s čím lze uspět. Nebo ještě jinak: zdravý demokratický stát stojí na silné střední vrstvě. Ta ale nejspíš nestojí ani o všudypřítomný pečovatelský stát, až příliš zasahující do lidských životů. Ale nestojí ani o drsné poměry bez jakékoliv pomocné ruky státu. Pokud by to byla pravda, vysvětlovalo by to dosavadní úspěchy britského premiéra Tonyho Blaira, který se zbavil nejrudějších tónů v programu kdysi tak radikálních labouristů a posunul je do středu politického spektra.

Je to ale pouhý námět na delší debatu. I v případě souhlasu s touto teorií stejně nelze vysvětlit všechny posuny voličské přízně jen jí. Volič se jistě do velké míry řídí i národními zvláštnostmi se spoustou iracionálních prvků.

V případě Maďarska lze ale situaci popsat v této chvíli celkem racionálně. Vůdce pravicového uskupení FIDESZ Viktor Orbán získal v minulosti pozici do určité míry na úkor slabšího Maďarského demokratického fóra. To se ale neočekávaně stalo parlamentní stranou a Orbán by teď potřeboval přízeň MDF. Druhé kolo voleb totiž rozhodne pouze o obsazení křesel v jednomandátových obvodech. Do klání však nepostupují pouze dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola, jako v například ve volbách do českého senátu, ale tři. Odstoupení toho méně perspektivního, posiluje šance ideově spřízněného kandidáta. V případě dosavadních vládních partnerů, kterými jsou socialisté a svobodní demokraté, byla skutečně potvrzena dohoda, že si nikde nebudou konkurovat. Tudíž jsou jejich společné šance větší.

Vůdce FIDESZ-u Viktor Orbán sice nabídl podobnou dohodu Maďarskému demokratickému fóru, jeho šéfka Ibolya Dávidová ale možnost spolupráce opakovaně odmítla. Dokonce navzdory Orbánově nabídce, že se vzdá postu premiéra v její prospěch. Zdá se sice, že je za tím pouze uražená ješitnost a ponížení kdysi vládnoucího MDF. Je ale možné, že je to ve skutečnosti celkem racionální úvaha. I když je totiž čistě teoreticky možné, že při obsazování téměř poloviny křesel v maďarském národním shromáždění s naprosto zdrcující převahou uspěje pravice, je to samozřejmě jen Orbánovo zbožné přání, kterému on sám stále věří a za jeho splnění opravdu bojuje jako lev. Jenomže i možnosti kampaně jsou omezené a přesvědčit nelze všechny. Zkrátka a dobře, pozorovatelé příliš v Orbánův úspěch nevěří a v takovém případě by pro MDF nebylo moc výhodné se přidávat k poraženému. To už je pak možná lepší jeho ztrátu ještě prohloubit a oplatit mu léta příkoří.

Pro Orbána by se taková situace mohla rovnat osobní tragédii. Byť je navzdory pouhým 44 letům téměř historickou postavou, nemusí být vůdcem strany věčně. Zejména kdyby podruhé za sebou prohrál volby. A na politickou penzi je zase příliš mladý. Na straně druhé by to pro Maďary nemusela být špatná zpráva. Zatímco Viktor Orbán prohlubuje populizmus své kampaně a straší voliče úspornými balíčky konkurence, socialistický premiér Ferenc Gyurcsány navzdory předvolební době slibuje úsporné reformy a ozdravení deficitního hospoda země. Schodek sice způsobil on sám a v nemalé míře i proto, aby si "předplatil" voliče, nicméně slib nápravy a přítomnost reformně naladěných liberálů dávají aspoň nějakou naději, že se Maďarsko vydá cestou rozumného hospodaření. Navíc bez nacionálních vášní a v atmosféře politické stability. Maďarsko je i po pádu komunizmu zvyklé na fungování bez předčasných voleb. A poprvé možná bude vládnout dvakrát po sobě stejná politická sestava. I když - týden je před volbami někdy až příliš dlouhá doba.