Opět přímá volba prezidenta

Vzhledem k rozložení sil v obou parlamentních komorách a k opakovaným velmi těsným volebním výsledkům by se totiž pro získání ústavní většiny museli nejspíš dohodnout občanští a sociální demokraté. A ti společnou řeč jen tak nenajdou. Přímou volbu hlavy státu totiž vytahují do veřejné diskuse hlavně v momentu, kdy by pro ně mohlo být toto téma výhodné. Ať už z hlediska úspěchu jejich kandidáta v prezidentské volbě, nebo ve snaze získat na svoji stranu tu část voličů, která by v ústavním systému České republiky ráda viděla více prvků přímé demokracie, ke kterým volba prezidenta republiky přímo občany patří.

Zkrátka politici toto téma berou jako zbraň v politickém boji a nikoli jako příležitost k seriózní diskusi. Názorným příkladem může být středeční jednání vlády. Na programu byl návrh sociální demokracie na zavedení přímé volby. Podle očekávání na zasedání kabinetu neprošel. To ještě neznamená, že se jím nebude zabývat Poslanecké sněmovna. Šance na to, že by její verdikt byl jiný než vlády, je však minimální.

A svým způsobem je to dobře. Český politický systém je nastaven na určitý princip dělby moci a tomu odpovídá i způsob volby zákonodárců, nebo hlavy státu. Samozřejmě lze diskutovat o tom, zda je to model ideální. Nelze však hurá akcí tyto principy narušovat. Nejde totiž pouze o to, zda budou prezidenta volit přímo občané, ale také o to, jaké by měla hlava státu pravomoci. Vzhledem k tomu, že prezidentská volba v příštím roce proběhne podle stávajících pravidel, mají politici téměř pět let času na zmiňovanou diskusi. Problém je v tom, že toho svým způsobem nejsou schopni.

Stačí se podívat na to, jak čeští politici přistupují k řešení daleko zásadnějších problémů, než jsou pravidla pro volbu prezidenta. Řeč je například o reformě veřejných financí, zdravotnictví, nebo třeba školství. Ve všech případech jde o běh na dlouhou trať přesahující horizont jednoho volebního období. Takže v zásadních bodech by měla panovat shoda tak říkajíc napříč politickým spektrem. Pokusy o ní však velmi rychle krachují. Často kvůli tomu, že se aktéři podobných diskusí nedokáží přenést přes politické půtky a krátkodobé kalkuly směrem k voličům. Výsledkem je, že se země zásadních reforem zatím nedočkala a v nepříliš vzdálené budoucnosti asi ani nedočká.

Vraťme se ale ke způsobu volby hlavy státu. Jak už bylo řečeno, jiné nastavení pravidel vyžaduje změnu ústavy. A jakýkoli připravovaný zásah do ní většinou otevírá stavidla dalším návrhům, které s tím původním nijak nesouvisí. Zkrátka někteří jednotlivci, nebo i celé strany se snaží využít situaci, kdy se mění ústava a prosadit své představy. Což svým způsobem nabízí možnost, jak smést ze stolu i původní návrhy. V neposlední řadě nelze zapomínat na to, že volba hlavy státu občany je posílením prvků přímé demokracie. A takovéto pojetí má v parlamentních lavicích silné odpůrce. Proto se jim příliš nechce otevírat Pandořinu skříňku a kvůli volbě prezidenta riskovat například zavedení obecného referenda. Zkrátka úskalí na cestě ke změně pravidel hry při výběru hlavy státu je tolik, že by se musel stát zázrak, aby k tomu došlo.

Samozřejmě není důvod nad tím příliš truchlit. Snad jen kvůli tomu, že by alespoň odpadly podivné zákulisní kšefty, které prezidentskou volbu před pěti lety provázely a kterým se patrně politici nevyhnou ani tentokrát.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .