Opět o něčem shnilém v NBÚ

Národní bezpečnostní úřad, jak praví zákon, je ústředním orgánem státní správy. Vykonává státní správu v oblasti ochrany utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. Jeho hlavní úkoly jsou vymezeny v zákoně o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Jinými slovy, NBÚ má dohlížet nad bezpečností utajených informací a nad důvěryhodností osob, které s nimi přicházejí do styku. Utajené informace jsou proto utajené, aby nemohlo dojít k ohrožení bezpečnosti státu. Pokud se pracovníci NBÚ věnovali jiným činnostem, než jim přísluší, nebo je u nich dokonce podezření z korupce, pak tento úřad bezesporu velmi hazardérsky zachází s bezpečností státu.

Jak je vůbec něco takového možné? Jak je možné, že do úřadu nejspíš pronikly praktiky, které se hodí spíše do mafiánských spolků než do úřadu střežícího bezpečnost utajovaných informací a bezpečnost státu vůbec? Na to by měli odpovědět příslušní politikové, které si chce poslanecká komise předvolat. Jsou to bývalí premiéři České republiky Miloš Zeman, Vladimír Špidla a Stanislav Gross. Jsou to politikové sociálně demokratičtí, proto je možné připustit, že i v rámci vyšetřování afér je možné hovořit o určitém politickém boji, neboť k NBÚ se vyjadřují opoziční politikové.

Poslanec ODS Tomáš Kladívko se například podle ČTK ptá, proč vláda nereagovala na zprávu BIS a proč vůbec dostala BIS pokyn úřad vyšetřovat. Komise prý zjistila, že s výsledkem vyšetřování nebyl seznámen nikdo z bývalých ředitelů NBÚ a současná ředitelka Zdeňka Jůzlová zprávu četla teprve minulý týden.

Dále podle zprávy ČTK, BIS v dokumentu údajně popisuje stav NBÚ v letech 1999 a 2000 a hovoří prý v souvislosti s tehdejším vedením v čele s Tomášem Kadlecem o "bezpečnostním ohrožení". Poslanec Pavel Severa z KDU-ČSL zase řekl, že informace ve zprávě naznačují, že se na NBÚ obchodovalo s informacemi, které se měly střežit. Nečinnost vlády, která nechala v čele úřadu Kadlece až do roku 2003, se dá podle poslance vysvětlit tím, že kryla stranicky nebo zájmově spřízněné osoby. Připomeňme pikantnost, že v tomto případě nejde o opoziční politika, ale představitele strany, která od roku 2002 zasedá ve vládě.

A pokračujme ještě dál, jak známo, nástupce Tomáše Kadlece se stal Jan Mareš, který nedávno musel odstoupit, rovněž za skandálních okolností, když byl díky policejním odposlechům odhalen jeho nestandardní kontakt se skupinou soudce Berky, obviněného z rozsáhlého spiknutí při manipulaci s konkursy firem. Ještě předtím musel odejít z NBÚ Marešův podřízený Šiša, podezřelý také z blízkých kontaktů s toutéž skupinou, z braní úplatků a dokonce z lichvy. Ještě před svým vlastním odchodem se Mareš pokoušel Šišovo působení v NBÚ bagatelizovat s tím, že neměl na činnost úřadu prakticky žádný vliv, což se ukázalo jako přinejmenším polopravdivé.

Poslanecká komise činnost NBÚ bude dále vyšetřovat a veřejnost by jistě měla být zvědavá na její závěry. Stejně tak by měla mít právo seznámit se se zprávou BIS, protože je otázka, co bezpečnost státu ohrožuje více, zda-li zveřejněná zpráva nebo praktiky, odhalované postupně na NBÚ.

Tyto praktiky totiž ani ne tak vzdáleně opravdu připomínají způsoby mafie a nikoli chování odpovědných státních úřadníků, mající na paměti jen a jen veřejný zájem a bezpečnost státu. A to bez ohledu na to, že i s vyšetřování se může hrát určitá politická hra, zejména před volbami, kdy bezesporu opozici přijde k duhu každý přešlap vlády a jejích úředníků.

Ukazuje se ale nade vší pochybnost následující - v některých orgánech státu, zejména těch mocenských, zřejmě nejsou schopni jeho úředníci nepodlehnout omamnému kouzlu moci, že vědí více, než řadový občan, a propadají různým hrám a pokušení toto postavení nějak zužitkovat. To je cesta, vedoucí někam ke zkorumpovaným režimům a ne do vyspělého světa. Však také situaci kolem NBÚ už nějaký čas se znepokojením sledují i v centrále Severoatlantické aliance. I když zatím jen zvedají varovný prst, měla by sama Česká republika udělat vše pro svůj obraz země, kde vládne právo a ne mafie.