Ondřej Vaculík: Nastal čas štědrosti

Na stole se mi nakupily obálky s výzvami od humanitárně zaměřených, obecně prospěšných společností. Jsou to například Fond ohrožených dětí, který pomáhá potřebným dětem prostřednictvím známého Klokánku, Centrum BAZALKA, které už šestnáct let pomáhá rodinám s těžkým kombinovaným postižením, Obecně prospěšná společnost Spolu dětem pomáhá dětem v dětských domovech, Nadační fond Noma nese název po těžké nemoci, která ničí tkáň a podporuje její léčení v nejchudších oblastech. Nemluvě o Zdravotních klaunech, rozveselujících dlouhodoběji hospitalizované děti.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Nenáviděné neziskovky jsou v bezproblémových časech terčem politických útoků. Když přijde krize, všichni se na jejich práci spoléhají

Těch obálek je slušný pakl a v každé z nich je dopis s oslovením „Vážený pane Vaculíku“. Takto mi píšou několikrát do roka, některé z nich mě naléhavě vyzývají k finančnímu daru možná i každý měsíc.

A já tak maximálně dvakrát do roka některou společnost namátkou vyberu a pošlu jí nějaké peníze, ale až teď, ku konci roku, jim všem raději bez velkého přemýšlení pošlu po tisícikoruně. Proč bez velkého přemýšlení? Abych nezačal mudrovat nad tím, že všechny ty výzvy, i velké obálky, v nichž jsou navíc různé pozornosti jako propisovací tužka, kalendáře, nákupní tašky, obrázky do malých obálek atd., jsou pracnější a nákladnější, tedy stojí více peněz, zvláště při dnešní drahotě, než je ten můj finanční dar.

Úplně vynechat rozum

Jsem nešťastný – proč mě k dobročinnosti tak často vyzývají? Vzhledem k tomu mé příspěvky jsou opravdu nedostatečné a já podléhám mylné radosti z toho, jak jsem postiženým dětem pomohl.

Čtěte také

Podvody s penězi v nadacích? Nesmysl, tam jsou nejspolehlivějšími dary, říká ředitelka nadace Maděřičová

Ony některé ty společnosti dokonce posílají výzvy i mému tatínkovi, který by byl téměř stoletý, ale už sedm let nežije. Tak dostává také dárečky, posledně to byla píšťalka, přestože si na ni zapískati nemůže, a já jim už dávno napsal, že nežije, ale jim to nevadí.

Ano, když nad tím člověk přemýšlí, chtěl by těm humanitárním společnostem poradit, aby mi neposílaly žádné výzvy, a ani já jim nebudu posílat žádné peníze, a bude to pro ně i pro mě finančně výhodnější. Jak ale říkával pater Škach, za totality odstrčený farář v Mnichově ve Slavkovském lese, nad úmyslem dobrého skutku se zásadně nemá přemýšlet, rozum se má úplně vynechat, protože on by vám v konání dobrého skutku velice rozumně zabránil.

Ondřej Vaculík|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

A tak i letos fondům a společnostem, co se mi nakupily na stole a které se obětavě starají o děti opuštěné i těžce nemocné nebo pomáhají lidem v těžkých situacích, pošlu po tisícikoruně a vynechav rozum se nechám zahřát dobrým pocitem, že jsem v rámci svých možností těm potřebným přec jen trochu pomohl.    

Autor je spisovatel