Ondřej Neff: Volební obavy
V pátek odpoledne jsem se vypravil volit. Bydlím ve vesnici, volební místnost máme na obecním úřadě. Od domu to mám kilometr dvě stě metrů, vím to přesně. Úřad je od letoška na návsi, kousek od naší sámošky a jezdím tam na kole. Na 350. metru jsem si uvědomil, že jedu bez peněženky, tudíž bez občanky. Peněženku si beru, jenom když jedu autem. Tak tedy návrat. Volí se s občanským průkazem, i tady u nás na vesnici, kde skoro každý skoro každého zná.
Na druhý pokus jsem dojel, vešel do místnosti. V ruce jsem měl modrou obálku s volebními lístky, jak jsem ji našel ve schránce. Tam dlouhý stůl, u něho komise, před stolem urna a v pozadí dvě plenty.
Čtěte také
Nafasoval jsem dvě obálky, žlutou senátní a šedivou obecní. Nebo to bylo opačně? Teď už je to jedno, ale když jsem šel s nafasovanými obálkami a svou modrou obálkou k plentě, říkal jsem si: žlutá pro senátora, šedivá pro obec. Nebo je to naopak? Neměl bych se pro jistotu zeptat? Budu vypadat, no, ne moc chytře. Hlavně, aby tam za plentou měli tužku.
Měli tam tužku a byl tam nápis žlutá pro senátní, šedivá obálka pro obecní volby. Ze své modré obálky jsem vytáhl volební lístky. Se senátem jsem byl rychle hotov, lístky byly tři, vybral jsem jeden, šup do obálky, ano, žluté. Teď tu obecní. Máme u nás v obci jen dvě uskupení, takže jsem zaškrtl to svoje, jedním křížkem.
Volby se samopalem
Myslel jsem při tom na dobrodruhy, kteří budou křížkovat napříč. To není nic pro nás, jak to říct, pro nás zasněné. Poslední obava: naházet všechno tam, kam se to házet má, žlutou a šedivou do urny, modrou do koše. A odchod.
Čtěte také
V podstatě jednoduché, ale i to se dá zesložitět. Vyprávěl mi známý, že do urny hodil prázdnou obálku a lístek mu zůstal v makulatuře a když to zjistil, chtěl, aby mu dali novou volební obálku. Nechtěli. Tak že tam ten lístek hodí holý. Taky nechtěli. Lístek tedy propadl a on odešel zhrzen. Je to pitomost, nadával. Proč se lístky musí dávat do obálky? Proč je tam nedat do urny jen tak?
Já si tedy myslím, že asi proto, aby nejbližší člen komise, co sedí od urny metr dvacet, neviděl, koho dotyčný volí. Každopádně je to takhle složitější. Ony jsou tyhle demokratické volby hodně složité a dá se při nich leccos poplést.
Jsou i volby jednodušší. Jde chlap se samopalem, za ním druhý s urnou a jako třetí zase chlap se samopalem. Jo, tak tam je jasné, jak volit. Obavy k tomu taky patří. Mnohem horší než ty naše.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
