Ondřej Neff: Svět knihy
Někomu se může zdát nadnesený název podniku, který v neděli skončil na pražském Výstavišti. Prosím vás, jakýpak Svět knihy, co je to svět a co je oproti němu nějaká kniha? Vždyť je to obyčejný knižní jarmark, vedle sebe tam jsou naštosované větší či menší stánky narvané knihami a personál se tam snaží zájemcům vecpat zboží, které je tu převážně ve slevě.
Takhle se může na Svět knihy dívat ten, kdo knihy k životu nepotřebuje a hlavně, který by tam ani nestrčil nos, už proto, že se tam platí vstupné.
Čtěte také
My, co knihy, jak bych to řekl, životně sdílíme, jsme na každoročním Světu knihy v sedmém nebi, přestože je tam narváno a podnik se koná v provizorních prostorách.
Jen tak mimochodem, jádrem Výstaviště je Průmyslový palác, ten stavěli a otevřeli v roce 1891. Půlka ho vyhořela v roce 2008 a teď, v roce 2023 jsme dospěli do stádia, kdy opravdu vypadá jako troska. Prý se renovuje.
Zpátky ke Světu knihy: Byl jsem tam mimo jiné i proto, že jsem křtil novou knihu Ostrov nesmrtelných, samozřejmě sci-fi, co jiného můžete ode mě čekat. I vzpomínal jsem na doby třicet a víc let minulé, kdy byla sci-fi automaticky podezřelá, o komiksu ani nemluvě, ten byl prakticky na odstřel. Teď vychází sci-fi titulů odhadem 500 ročně.
Chlapeček návod nepotřeboval
Na Světu knihy měla sci-fi a fantasy svůj stánek respektive stan. Pobýval jsem tam v neděli odpoledne a těch besedních a prezentačních míst tam bylo víc. Nakouknu a zrovna tam moudře hovoří Vilma Kadlečková, jedna z bohyň českého scifistického Panteonu.
Čtěte také
Jdu dál, nakouknu a on tam debatuje Petr Stančík, další kolega v branži, před pár dny jsme se spolu účastnili mudrovací debaty kolem umělé inteligence.
Na delší dobu jsem zaparkoval ve stánku mých kamarádů z nakladatelství, jak to podat do rádia? Píše se to Crew s dvojitým w, my co spolu chodíme, to vyslovujeme krev a jinak si s tím může dělat každý, co chce. Vydávají komiksy.
Byl jsem u toho od začátku a byly to začátky hodně klopotné. A dnes? Crew měla jeden z největších stánků Světa knihy. Byla to oáza spokojenosti. Jde to dobře, říkali mi.
Comics pronikl do škol a do knihoven. Už nám neříkejte, jděte s tím svinstvem pryč. Donutily je k tomu děti. Komiksy děti chtějí a ve školách a knihovnách jsou rádi, že děti čtou. I když je to komiks.
Odcházel jsem a všiml jsem si chlapečka šesti sedmiletého. Studoval svazeček japonského komiksu ve stylu manga.
Aby bylo jasno, tyhle svazečky se vydávají v japonské normě, tedy titulní strana vzadu a čte se to zprava doleva. A naopak, na naší jakoby první straně je návod, že to musíte číst odzadu a je tam schematismus s šipečkami.
Chlapeček návod nepotřeboval. Japonská knižní norma je mu jasná. Tomuhle se říká multikulti v tom pozitivním slova smyslu.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
