Ondřej Neff: Na vlnách bizáru
Bizarní je slovo původem francouzské. Slovník překládá francouzské bizarre jako divný. V češtině ale rozhodně neplatí, že převzaté slovo bizarní se významově kryje s významem slova divný.
Divné je kde co, ale bizarní jen opravdu něco. Tak třeba chovat doma psa nebo kočku není divné. Když ale někdo chová jako domácího mazlíčka fretku, vyvolá tím podiv. Chování fretky není obvyklé, je divné, ale není bizarní. Sotva se v novinách dočtete, že pan XY chová fretku.
Čtěte také
Do oblasti bizáru ale můžeme zařadit informaci, že někdo choval fretku, ta mu vlezla do pračky, on si toho nevšiml a pračku zapnul. Fretka prodělala celý cyklus včetně odstředivého ždímání a celou proceduru přežila. Jak to vím? Přečetl jsem si to ve zpravodajství. Bizár má velkou šanci se do zpráv dostat.
Fretku doma nemáme, zato dva psy, což není divné. Do pračky nelezou, nevejdou se tam. Plný prací cyklus včetně odstředivého ždímání ale zakusil můj mobil. Hledal jsem ho, pátral, kampak jsem ho asi založil. Prozvonil jsem ho z mobilu mé manželky a ozýval se nějak divně.
Kam to svět spěje!
Otevřel jsem pračku a ano, byl v kapse džínů. Teď už čerstvě vypraných a vyždímaných. Že to přežil, můžete pokládat za divné, ale ne bizarní. Kdybych prozradil značku, řeknete si, že to ani divné není, prozrazovat ale nesmím, je to proti zásadám veřejnoprávního rozhlasu.
Čtěte také
Onehdy jsem padl na jinou bizarní zprávu. Patnáctiletý kluk někde v Anglii měl poměr s učitelkou. Je to neobvyklé, asi proti zákonu, proč tedy bizarní? Podle toho, co jsem o věci četl – podotýkám, že čtu jen seriózní zpravodajské platformy – ten kluk byl vyděšený a úču udal. Konzultoval jsem to s kamarády, nejenom mými vrstevníky. Všichni se zhrozili. On nebyl pyšný? On byl vyděšený? Kam to svět spěje!
Měl to být – možná – případ ilustrující tezi, že MeToo může fungovat jaksi i na druhou stranu. Že obětí ataku nemusí být vždycky jen osoba ženského pohlaví. K tomu bych mohl na margo případu zvolat – Me bohužel not, Já bohužel ne! Ale abych se nevytahoval…
Když mi bylo patnáct, masírovala mi lýtko nohou pod stolem úctyhodná manželka úctyhodného přítele mých úctyhodných rodičů. Byl jsem z toho pořádně vyplesklý, ucukl jsem a nestalo se nic, co by mělo šanci dostat se do zpravodajství. Na rozdíl od toho britského mládence jsem byl ušatý zamindrákovaný pitomec. Což je normální. Vůbec ne divné, natož pak bizarní.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
