Ondřej Konrád: Zase Kundera, tentokrát vstřícný

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Milan Kundera

Kdo bude chtít, může hledat v rozhodnutí Milana Kundery vzdát se svého archivu ve prospěch Moravské zemské knihovny gesto.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Znamenající, že světoznámý spisovatel nezanevírá na rodnou zem, jak mu je často vyčítáno. Nejen proto, že do ní celých 30 let nejezdí (anebo přísně anonymně) a nedává žádné rozhovory.

Ale hlavně kvůli tomu, že se řada jeho až ve Francii vydaných a později tam francouzsky napsaných románů nebo esejí doposud nedostala k českému čtenáři. Kundera totiž trval na vlastním překladu do češtiny, anebo jeho veledůkladné korekci. A dodával, že k tomu ovšem nemá při další tvůrčí práci čas.

Dalo se však snadno namítat, že je to nefér, neboť třeba portugalské, neřkuli čínské edice také neměl pod kontrolou. Zkrátka Kunderův vztah k domovině a naopak je poměrně složitý.  

Spíš strohá realita než barvitá diskuse 

Někdo bude dokonce spekulovat, jestli načasování daru brněnské knihovně nesouvisí s místy hodně vyostřenou debatou, kterou na tuzemské scéně nedávno vyvolala kontroverzní objemná Kunderova biografie z pera Jana Nováka. Zahrnující ovšem jen spisovatelovu prvou polovinu života a tvorby, přesněji do exilu v půli sedmé dekády minulého století.

A i když nikdo nečekal, že se k ní věhlasný spisovatel vyjádří, pravděpodobně ji ani nezahlédl, ozvěna hlučné diskuse musela do jeho pařížského bytu aspoň trochu dolehnout. A třeba podnítit předání knih, kresby a výstřižků na Moravu. Stejně jako nedávné a jakoby náhlé ohlášení české verze románu Slavnost bezvýznamnosti.

Samozřejmě to vyloučeno není. I když skutečnost může být podstatně prozaičtější. Neboť ředitel brněnské knihovny Tomáš Kubíček se s Kunderou setkal už před delší dobou a věc se patrně už tehdy probírala. A román z roku 2014 měl údajně česky vyjít ještě před Novákovou knihou, na jaře, a pozdrželo se kvůli pandemii.

To vše, stejně jako poměrně na záhy chystané další publikace v rodné řeči, jsou odrazem reality: Milanu Kunderovi bylo jednadevadesát  a momentálně překonává následky úrazu; na aktivní užívání objemného archívu a supervizi nad českými edicemi mu prostě nezbylo než rezignovat. I když překlady asi bude chtít nejprve vidět a případně poznámkovat.

Pořád jsou hvězdy nad Brnem jak sedmikrásky

A dodejme ještě: dar Moravské zemské knihovně nepochybně souvisí se silným Kunderovým poutem k rodnému městu.

Ondřej Konrád

K němuž se přece hlásí neustále: vydává u tamního nakladatelství Atlantis, brněnskému literárnímu periodiku Host exkluzivně uvolnil několik textů, před pár roky přijal z rukou tehdejšího primátora Romana Onderky čestné brněnské občanství, podpořil stavbu tamního Janáčkova kulturního centra (mimochodem s pěvkyní Magdalenou Koženou, takže šlo o tandem dvou asi světově nejznámějších žijících Čechů, shodou okolností Brňanů) a následně požádal zastupitele městské části Brno-střed, zda by vznikající náměstí před centrem nepojmenovali po jeho otci Ludvíkovi, Janáčkovu žáku a propagátorovi. Jak se i také stane.

Jinými slovy vidět spojnici mezi znovuotevřenou diskusí nad Kunderovým dílem, ale i životem (což je ovšem přesně to, co on sám žádá přísně oddělovat) a anoncovaným darem soukromého archívu a dalšími věcmi jistě možné je. Ale jednoznačné to nebude. Tak jako skoro nic v jeho románech. A u Kundery vlastně vůbec.    

Autor je komentátor Českého rozhlasu