Ondřej Konrád: Vždycky jedinečná Hana Hegerová
Když se řekne „zlatá šedesátá“, naskočí člověku řada filmových titulů, jmen literátů, ale i protagonistů právě probuzené a obecně vlivné populární hudby. Mezi nimi Hanu Hegerovou nešlo přehlédnout a přeslechnout. Už zkraje slovutné dekády zaujala mírně exotickým a sošným zjevem, dráždivou měkkostí slovenského akcentu a především sytou barvou altového hlasu a bohatou výrazovou škálou.
Původně divadelní a filmová herečka se po příchodu do Prahy našla coby jedinečná interpretka písní s texty vynalézavě poetickými, niternými, ale i humorně laděnými. Pro náročnou zpěvačku je psali jen ti nejlepší tvůrci z divadélek Rokoko a Semafor Pavel Kopta a Jiří Suchý. A ona je pak přetavovala v malé skvosty, vynikající především při živém provedení.
Její brzké sólové recitály byly sérií režijně domyšlených, vypointovaných výstupů v nejrůznějších polohách. Od emotivně vypjatých, přes vtipně odlehčené až k ostře skečovitým. V letech profesionální zralosti také vystupovala s malou instrumentální skupinou výhradně v kamenných divadlech s bohatou světelnou výbavou.
Perfekcionistka ale přitom neustále zůstávala v přímém kontaktu s publikem a plavně přecházela z jedné atmosféry do zcela jiné, další. Koncerty Hany Hegerové měly sílu a tíhu dramatu i lehkost komedie. Jako tomu bývalo u největších mistrů francouzského šansonu, které obdivovala, ale nekopírovala a spíš byla jejich zvláštní vzdálenou příbuznou.
Velký návrat po hubených letech
Zažívala ovšem i horší časy, v reálném socialismu byla více méně odsunuta na okraj, slibně nastartovaná mezinárodní kariéra zamrzla takřka úplně. To vše mimo jiné i pro neochotu ke kompromisům a věrnost nepodbízivé kvalitě.
Velkého návratu se dočkala až před závěrem 80. let, kdy se album Potměšilý host autorské dvojice Hapka-Horáček stalo novým posluchačským pokolením nadšeně přijatou událostí. A z Hegerové konečně cele doceněná jedinečná umělkyně jak doma, tak opět i na evropských jevištích.
Během celé své dráhy ovšem nikdy nikam nespěchala, vždy dlouho a pečlivě přebírala materiál k dalšímu albu (za zhruba 60 let na scéně jich vydala vlastně jen několik), úzkostlivě se vyhýbala přímočaré televizní zábavě i mediální pozornosti.
Přesto ji poměrně široké publikum nepovažovalo za cosi snobsky elitářského a naopak mu imponovala její přirozená noblesnost. Jak řečeno, kořeněná navíc smyslem pro nadsázku. O trvalé hluboké úctě kolegů z branže hovořit netřeba. I když Hana Hegerová nezpívala samozřejmě po ně, nýbrž několika generacím, které nacházely v jejích písních tolik blízkého a srozumitelného. Pokaždé ve vrcholném provedení.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
