Ondřej Konrád: V Hodoníně za vojáčka
Autor těchto řádek absolvoval v prvé polovině sedmdesátých let celé dva roky v uniformě, a i když nepopírá, že to svým způsobem byla zajímavá zkušenost a sonda do nejširšího spektra společnosti, bývalo by k ní bohatě stačilo pouhých šest měsíců.
A o to větší uspokojení pak cítil, když se česká armáda plně zprofesionalizovala a povinná vojna se jeho synů přestala týkat.
Netýká se jich, tedy aspoň toho mladšího, který se teprve odvodovému věku pomalu blíží, ani dnes.
Rozhodně ne v oné staré formě, tedy skrz naskrz zpolitizovaná a neustále hrozící možností, že bude kupříkladu vysazen v některé zemi Varšavské smlouvy potlačovat občanské nepokoje a třeba střílet do dělníků v gdaňské loděnici.
Sny s takovým obsahem mne druhdy v žateckých kasárnách budily ze spaní a nebyly vůbec nereálné. Základní vojenská služba se neobnovuje, ale její závan se přece jen vrací. A netřeba si namlouvat, že je to odrazem měnící se globální situace. Naopak jistá branná příprava, tak trochu na bázi někdejších záloh nebo domobrany, se začíná zdát bohužel na místě.
Jde ovšem teprve o vládní návrh, který počítá s dobrovolností podílet se na případné obraně země. Ale je to stejně změna. Před patnácti roky by nic podobného nikoho nenapadlo. A bude zajímavé, jaká debata se nad ním rozvine.
Už vzhledem k tomu, že značná část nynějších politiků mužského rodu vojnu nezažila. A dodejme, že branný zákon by tentokrát zahrnoval i ženy, zatímco dříve chodily v uniformě pouze armádní zaměstnankyně, v drtivé většině administrativní.
A stejně tak bude zajímavé, jak se, pokud zákon vejde od roku 2016 v platnost, postaví k otázce obecné potřebnosti základní vojenské přípravy ti, kterých se má týkat. Mnozí jistě odmítnou, ale pro některé to bude dost možná svým způsobem dobrodružství, změna, příležitost upevnit si sebevědomí, nebo se něčemu praktickému naučit.
Atraktivní se může zdát i příležitost účastnit se zahraničních misí. A roli budou hrát i peníze. Například pro vysokoškoláky v aktivních zálohách. A konec konců, vojáci vždycky byli čímsi přitažliví a v nedávných dnech zástupy hleděly s respektem na velmi mladé muže v americkém vojenském konvoji.
Nemá ovšem také jít o nic masového, armáda by ráda získala pět tisíc osob. Doufejme, že by se nezabývaly ničím dramatičtějším, než likvidací následků živelných pohrom a podobně. Ale samozřejmě, předkladatelé zákona myslí i na jiné eventuality. Které se zlověstně ozývají z různých částí světa.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
