Ondřej Konrád: Slibný Motejlův nástupce

8. září 2010

Před prvou červencovou a neúspěšnou volbou historicky druhého ombudsmana to vypadalo, že absence žen v Nečasově vládě bude jakž takž vyvážena nejen jejich převahou v předsednictvu poslanecké sněmovny, ale také tím, že budeme mít i veřejnou ochránkyni práv. Ze čtyř kandidátů, jež rovným dílem nominují prezident a senát, byly totiž tři ženy.

Největší šance se přičítaly bývalé ombudsmanově zástupkyni Anně Šabatové, kterou měla podporovat vedle levice snad i TOP 09, ale zisk 84 hlasů ze 181 přítomných zákonodárců ve druhém kole nestačil a ukázal, že to s hlasů pravicových poslanců nebylo tak horké. Vládní koalice se na svém favoritu dosud neshodla a to bylo rozhodující.

Příznivci Šabatové, za totality vězněné disidentky, doufali, že napodruhé by to mohlo přece jen vyjít a snažili se pravici připomenout, že ačkoliv Šabatová pochází z levicového prostředí (její otec, reformní komunista pražského jara se od devadesátých let pohybuje kolem vedení sociální demokracie), politická orientace s nepolitickou funkcí nesouvisí. Šabatovou ale senát, v němž má minimálně ještě do poloviny října majoritu ODS, opakovaně nenavrhl. Zato však vládní strany předvedly, že jsou přece jen schopny nalézt důvěryhodného, obecně přijatelného kandidáta a také ho prosadit. Hlasy 99 poslanců opět ze sto jedna osmdesáti ve středu odpoledne bohatě stačily (byť také z nepříliš jasných důvodů až ve druhém kole), aby se po mimořádném Otakaru Motejlovi stal veřejným ochráncem práv Pavel Varvařovský, proti němuž by vlastně neměla mít vážnější námitky ani levice. Ta se ale přesto hlasování neúčastnila, neboť pro ni žádný z kandidátů neodpovídal rozměrem osobnosti Motejlovi. To je ovšem argument zcestný, protože by pak bylo vlastně neřešitelným problémem nahrazení každé silné individuality v jakékoliv funkci.

Bývalý podnikový právník Varvařovský, který se vyhnul členství v KSČ a po roce 1989 byl nejdříve soudcem Nejvyššího soudu a pak deset let i členem soudu Ústavního, přitom naopak vzbuzuje naděje, že Motejlem vybudovaná prestiž úřadu nebude ztrácet váhu. A jeho prvá televizní vystoupení musela v divácích zanechat příznivý dojem z neokázalého, civilního a přitom pevného muže rozsáhlých životních zkušeností. Oproti svému předchůdci je ovšem takřka neznámý - když se stal Motejl ombudsmanem, měl také za sebou několik ministerských angažmá a média mu pro jeho bezprostřednost, autentičnost a smysl pro humor po léta vysloveně nadbíhala. Varvařovský je de fakto znám hlavně kolegům z oboru a několika žurnalistům, kteří se soustřeďují na oblast práva. Jeden z nich, Tomáš Němeček z Lidových novin vypočítává Varvařovského výhody: že je odborníkem na správní právo a vztah občanů s úřady, věnoval se medicínskému právu a pacientům, má zkušenost z práce v úřadu pro uprchlíky a důkladné povědomí o vnitřnostech českého justičního aparátu, přičemž za totality nebyl v soudcovských strukturách, že je nepodbízivý a tak dále.

Vzhledem k tomu, jak specifická bývá ombudsmanova agenda, zní Němečkův výčet, jemuž není proč nevěřit, jako vysoká známka Varvařovského kvalifikace právě pro institut ochránce práv. Zda se očekávání naplní samozřejmě budeme – snad - vidět řekněme ode dneška za rok či možná za dva. Třeba se ukáže, že úspěch zvláštního úřadu, který se roky před svým vznikem jevil pravicovým konzervativcům jako nadbytečný a hlavně marné naděje vyvolávající, byl především Motejlovým dílem. To by ale bylo přece jen zvláštní – institut ochránce práv jsme přece přejali ze zahraničí a tam, i když jistě nemůže být všespasitelný, se podle všeho osvědčuje. Je celkem snadné si představit, že když už byl v Česku slušně, nastartován, pojede, obrazně řečeno, svým tempem i nadále. A na Motejla, s jehož úřadem se Varvařovský už zřejmě vcelku obeznámil, hodlá nový ombudsman navazovat bez pocitu nějakého handicapu. Je ovšem otázkou, zda se mu podaří vedle pomoci lidem proti neochotě úřadů prosadit i možnost „obracet se na Ústavní soud a navrhovat zrušení zákonů nebo některých jejich částí," jak by si Varvařovský představoval. K tomu ale bude potřebovat širokou podporu zákonodárců, z nichž někteří možná dodnes pohlíží na existenci ombudsmana s důvěrou jen částečnou. Rzivě Varvařovskému by ale naslouchat mohli. Ostatně korektury v ústavě týkající se pozice ombudsmana jsou jistě věcí vzdálenější budoucnosti. Varvařovský se nejprve musí v novém křesle zabydlet, což mu bude nějakou chvíli trvat. Co bude pak, to se uvidí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.