Ondřej Konrád: Protesty i diplomacie
Za tři týdny by se měla konat prvá demonstrace na protest proti záměrům stávající vlády, koalice, semknutá programem šetření a reforem, z nichž zatím slyšíme především o tom prvém a to dnes a denně, si ovšem rizika takových střetů jistě byla předem vědoma. A premiér Petr Nečas může těžko počítat s tím, že mu jistá známost s odborovými předáky z období Topolánkovy vlády, ve které měl na starosti právě resort práce a sociálních věcí situaci výrazněji ulehčí, i když jde o jistě užitečnou zkušenost.
Odboráři jsou přece permanentně a preventivně naježení jak vůči vládám, tak zaměstnavatelům, žádné benefity od nich čekat nelze a padají-li dnes výroky o možnostech stávek, je třeba je brát vážně. I když jde prozatím o hrozby mlhavé.
Připomeňme, že je chystaná demonstrace, koordinovaná Odborovým svazem státních orgánů a organizací, reakcí části státních zaměstnanců na škrty, které tvrdě vyžaduje ministr financí po jednotlivých resortech, přičemž zvlášť se má šetřit kupříkladu na ministerstvu vnitra. A právě policisté i hasiči jsou iniciátory protestu ke kterému němuž se solidárně hodlají připojit další státní zaměstnanci, zdravotníci, pracovníci ve školství i kultuře, spekuluje se i o vojácích. A nejde ovšem jen o desetiprocentní propad mezd, zřejmě možná i víc o chystanou novelu v zákoníku práce, čili o dnes už diskutovanou změnu tarifního systému odměn, po které by měla hrát podstatně silnější roli pohyblivá část mzdy, jinými individuální ohodnocení kvality a kvantity práce. Rozhodující by tedy už nebyla kritéria takřečeného „tabulkového systému“ podle kterého bylo rozhodující jak dlouho byl někdo v úřadě zaměstnán a nikoli jak je výkonný. Na jedné straně je snaha o narušení takového modelu pochopitelná, na druhé straně určitě také nese řadu problémů a ně budou protestující jistě ukazovat. Ačkoliv jim ještě nemůže být jasné, jak konkrétně by se plánovaná změna uváděla do praxe.
Ale na tom nyní asi nesejde, odborové centrály cítí, že dost pravděpodobně nastává jejich sezóna, zkrátka šance dávat o sobě hlasitě vědět. Zatím ovšem ještě našlapují opatrněji, protože s tím, aby se veřejné finance počaly dávat dohromady souhlasí značná část veřejnosti a tedy ochotná akceptovat aspoň nějakou dobu různá nepopulární opatření. Pokud ale odbory ucítí, že veřejnost je náchylná považovat škrty za „bezhlavé“, jak se dnes tu a tam utrousí, pak se budou odboráři cítit samozřejmě silnější.
Odbory odjakživa jaksi z podstaty bojují za zaměstnance, kteří nechtějí nikdy žádné změny k horšímu, byť by byly přechodné, a to je hlavní. S nějakými dlouhodobějšími vizemi jít na odbory jakoby nemá smyslu, jejich členové chtějí hájení každé koruny a každé výhody či ochrany v každém okamžiku. Jak si s tím vláda poradí, je otázkou. Architekt škrtů ministr financí Kalousek se s odbory handrkovat chtít nebude, jeho TOP 09 má ovšem i ministra práce Drábka, takže teoreticky strana nese odpovědnost za úsporné kroky jaksi na obou stranách mince. Ve skutečnosti je to ovšem složitější, protože odborářské centrály jistě budou požadovat hlavně rokování s předsedou vlády, ten je konec konců za dohody či nedohody vždy logicky odpovědný. Premiér Nečas má v dané chvíli na své straně několik výhod. Především tu, že vláda je služebně mladá a širší veřejnost ji chce ponechat čas k nastartování reforem. Dále je třeba připomenout tradiční pravdu, že odbory nemají v Čechách větší sympatie, vzpomínky na ostudného působení někdejšího ROH se po roce 89 nepovedlo centrálám dostatečně zahnat. I když tedy případně dojde k až na stávky, větší krize nevláda bát nejspíš nemusí. Nu a pak je tu také už zkraje zmíněná Nečasova role ministra práce v předminulé vládě, díky níž by neměl mít problém s předáky otevřeně komunikovat a možná jim i vysvětlit, že mírné ústupky se snad najdou, ale jen když se ale i odbory budou krotit. A že ony krůčky zpět udělat možné bude, leckomu naznačuje doposud až skoro přehnaně tvrdý postoj ministra Kalouska, který si tak vytváří prostor k důstojnému couvnutí, aniž by celou konstrukci úspor podsekl.
Jinou věcí ovšem je, že pokud vláda a její úsporná strategie přežijí nadcházející podzim vcelku bez větší újmy, příští rok se bude šetřit ještě daleko masivněji a pak už bude ve střetu s odbory přituhovat. A i když se za ně veřejnost třeba přímo nepostaví, průzkumy mohou ukazovat obecnou ztrátu reformního nadšení, což ministerský kabinet bude oslabovat. A pak musí přijít velmi vyvážená diplomacie, jistě také poučená z chyb vlád předcházejících. Rozhodně jde o nezáviděníhodnou roli, ale snad i zvládnutelnou. Pokud se totiž vládě podaří získat dostatečnou důvěru veřejnosti, která potřebuje vidět, že cílem je skutečně věci zlepšit a zároveň dělat jasno tam, kde doposud vládlo korupční příšeří.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
