Ondřej Konrád: Poslední rytíř francouzského šansonu
Neoplýval chlapskou světáckostí jako Yves Montand, nebo výbušností a komediálností Gilberta Bécauda.
Ani sarkasmem Georgese Brassense, niternou intelektuálností Lea Ferrého, nebo přívalem emocí, jímiž disponoval Jacques Brel. Ale v jeho specifickém projevu se slévaly všechny typické rysy umění kolegů, největších francouzských šansoniérů druhé poloviny 20. století.
A mnohé se naučil od suverénní panovnice žánru Edith Piaffové. Jíž, už obrovské hvězdě, coby neznámý mladík psal písně, doprovázel ji na piano a předskakoval na jejích koncertech.
Aznavour děkuje Francii za zákon proti popírání arménské genocidy
Těsně před svátky rozbouřilo už tak neklidnou politickou situaci ve Francii schválení nového zákona, kterým parlament stvrdil zákaz popírání uznané genocidy jako zločinu proti lidskosti. Kvůli tomu dokonce napsal slavný šansoniér Charles Aznavour děkovný dopis francouzskému prezidentu Nicolasi Sarkózymu.
Nakonec i v legendárním divadle Olympia, vstupní bráně do světa šansonu. Oné zvláštní galské odrůdě populární hudby. Vyrostlé z někdejší pouliční „musette“, melodických sentimentálních popěvků s kaskádami tónů akordeonu.
Jíž ale Charles Aznavour napájel zvláštním temperamentem; jeho rodiče totiž odešli z Arménie po hrůzách tureckého vyvražďování. A hudební nadání zdědil po otci, který zpívával v pařížských restauracích, než si otevřel vlastní, etnickou, a Charles v ní ještě jako chlapec pak sbíral prvé zkušenosti vokalisty.
Musette i jazz
Tehdy ovšem jistě ještě neměl onu známou, lehce nakřáplou barvu tenorového hlasu s barytonovými valéry. A snad ještě příznačnější vibráto v něm. Ale to vše už slyšíme z nahrávek počátku 50. let.
Ze dna až na úplný vrchol. „Své publikum miluju,“ řekl zpěvák Charles Aznavour
Ve věku 94 let zemřel francouzský zpěvák Charles Aznavour. Uvedla to agentura AFP. V březnu letošního roku byl hostem Jana Šmída ve vysílání Radiožurnálu.
Mimochodem často kombinujících prvky musette s americkým swingem - ze šansoniérů byl také Aznavour poznamenán jazzem nejsilněji. Zároveň ale ctil žánr, jen se jej v množství vlastnoručně vytvořených songů snažil oživovat a posunovat.
A jeho ostře řezanou tvář s velkýma očima jak z Picassových portrétů bohatě využíval také film. Přičemž v hlavní roli poetického snímku a zároveň holdu starým gangsterkám „Střílejte na pianistu“ Francoise Truffauta z roku 1960 hrál tak trochu sama sebe. Ještě před tím než prorazil mezi elitu.
Dvojnásobný patriot
V ní pak pevně setrvával dlouhé dekády, natočil doslova stovky alb a koncertoval po celém světě v nejprestižnějších sálech. A přitom stále myslil na zemi svých předků, která po kruté zkušenosti s Osmanskou říší spadla do sovětského impéria a samostatná je teprve od počátku 90. let.
Aznavour, který za války působil ve francouzském odboji, na postavení země se starověkou kulturní tradicí permanentně upozorňoval a vystupoval i coby arménský oficiální zástupce ve světě. Není náhodou, že má v Jerevanu muzeum a v Gyumri sochu – Arméni si Aznavoura považují. Stejně jako svět populární hudby, v jejíž historii má ojedinělé postavení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
