Ondřej Konrád: Okamura o něco pevnější v sedle

26. září 2022

„Objektivní kritérium, přes které nejede vlak, je rovnání počtu mandátů. A nejvíce nových získala SPD,“ pravil v neděli pan prezident, podle něhož je tedy Svoboda a přímá demokracie vlastně volebním vítězem. To by o hnutí asi raději netvrdil ani jeho zakladatel a šéf Tomio Okamura.

Dost na tom, že se mu moc nepovedla demonstrace nesouhlasu s obhajovatelem senátního mandátu v Praze 6 Růžičkou, mimochodem zvoleným pak asi i jeho rádoby neplatným hlasem hned v prvém kole.

Čtěte také

A Okamura napohled skromně říká, že z parlamentních subjektů nejmladší SPD prostě jen pomalu nabírá dech. On sám ovšem služebně nejmladším politikem zdaleka není; ve sněmovně zasedl s hnutím Úsvit, které mělo pouhých devět členů, ale čtrnáct poslanců, už po předčasných volbách 2013. Poměrně brzy však nastaly prudké vnitřní spory a Okamura se svou i nynější pravou rukou Radimem Fialou projekt opustil a okamžitě založil nový. Čili stávající SPD.

Klepy klep na Senát

Bez ohledu na logicky svérázný pohled Miloše Zemana skutečně úspěšný, to se popřít nedá. Tři sta třicet jedna letošních mandátů navíc, včetně těch získaných v různých koalicích, je samozřejmě posun.

Čtěte také

Okamurovci zasednou v řadě zastupitelstev a ještě se uvidí, kde i v širším vedení. A pozor, v obvodu Karlovy Vary dokonce zlehka klepe na dveře Senátu Okamurova kandidátka. Kdo ví, jestli se SPD nepovede mobilizovat dostatek voličů pro druhé kolo a připravit porážku v úvodu o deset procent úspěšnější soupeřce z ANO.

Vstup do horní parlamentní komory by Okamura určitě považoval za významný. Možná by dokonce trochu ubral na dosavadním pohrdání touto institucí. Osamělá vlaštovka v jednaosmdesátihlavém Senátu by sice žádné politické jaro pro SPD udělat nemohla, ale jistý symbol by to byl. Vždyť subjekt pravidelně řazený do výročních zpráv ministerstva vnitra o extremismu se doposud o horní komoru ani neotřel.

Co by možná Okamura svedl

Čtěte také

Na analýzu širšího záběru SPD si ještě musíme počkat, ale zdá se, že podobně jako Babišovo ANO luxuje v levicovém elektorátu. Zvlášť pak v jeho extrémním křídle dosavadních sympatizantů KSČM, propadajícím se podle všeho do postupného zapomnění. Což by ovšem ještě neskýtalo výhled na nějaký silnější úspěch ve všeobecných volbách. Ale Okamura, šikující za sebou už delší dobu notorické nespokojence, má v zásadě čas a jistě čeká, co se stane v příštích letech s ANO.

Ondřej Konrád, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus

Momentálně sice na komunální úrovni posíleným a jdoucím s impozantním počtem kandidátů do senátního finále. Ale to vše pořád s úhlavním nepřítelem Babišem na čele. Kde však nebude věčně a dojde-li pak k určitému štěpení, což není vyloučené, na domácím politickém hřišti po těchto volbách zas o něco usazenější SPD z toho může těžit. Strany z opačného konce politického spektra by to neměly pouštět ze zřetele. Okamura je totiž za jistých okolností dost možná schopen přivést k volbám i ty, kteří je doposud ignorují.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio