Ondřej Konrád: Obvyklý prezidentův mix

Prezidenti se částečně vždy ocitali v podezření, že vedle nesporných osobností veřejného života nebo jasných hrdinů (letos vůbec nejvyšší vyznamenání Řád bílého lva připadlo in memoriam válečnému pilotovi RAF Josefu Františkovi a medaile Za hrdinství studentu Petru Vejvodovi, který zemřel, když bránil napadenou spolužačku) rozdávají medaile také svým přátelům nebo sympatizantům.

Nejinak je tomu i tentokrát, kdy lze upozorňovat, že kdysi kupříkladu ocenil za zásluhy v oblasti kultury Václav Havel našeho ve světě nejznámějšího žijícího spisovatele Milana Kunderu, s nímž měl přitom v disidentských časech vážný spor, zatímco letos Miloš Zeman dekoroval Františka Ringo Čecha, někdejšího autora vtipných písňových textů (mimo jiné i pro komunisty zakazovaný Pražský výběr) a pop-rockového kapelníka, který ho dlouhodobě podporuje.

Poměřovat Kunderu s Čechem coby umělce je ovšem nesmyslné. Můžeme si jen klást otázku, zda by lidového humoristu Čecha prezident vyznamenal, i kdyby ten při něm nestál.

Čtěte také

Spíš člověka zarazí, proč se dostalo medaile za zásluhy Miroslavu Tomanovi, v 80. letech ministru zemědělství a místopředsedovi Štrougalovy Federální vlády. Přestože asi nepatřil k nejtvrdšímu funkcionářskému jádru a byl toliko kandidátem Ústředního výboru KSČ. Ale na to bychom se zřejmě museli zeptat přímo pana prezidenta.

A diskutabilních postav by se našlo víc. Nicméně nad řadou z nich netřeba pochybovat. Vedle vědců, lékařů, nebo úspěšných podnikatelů (v téhle oblasti jde ovšem o výběr zřejmě dle osobního prezidentova gusta) mezi ně patří zachránce několika stovek československých Židů za 2. světové války, stejně jako zakladatel babyboxů nebo dáma, který před dvaceti lety otevřela první hospic v Čechách.

Můžeme si klást otázku, zda by lidového humoristu Františka Ringo Čecha prezident vyznamenal, i kdyby ten při něm nestál|foto: ČTK, Roman Vondrouš,ČTK

I ti, které míjí sport, tuší, jak nás ve světě zviditelňoval držitel Zlatého míče. A nejen pamětníci roku 1968 rozumí druhému nejvyššímu vyznamenání, Řádu T. G. Masaryka pro Františka Kriegla, také in memoriam, který se postavil ve zlomové chvíli Československa coby jediný vysoký politik proti diktátu Leonida Brežněva.

Jinými slovy, mnohá ocenění byla na místě. A na přinejmenším diskutabilní výjimky a tedy trochu zvláštní mix vyznamenaných jsme si už zvykli. Počínáme si bohužel i zvykat na to, že Miloš Zeman setrvává v malicherné válce s částí akademické obce a vysokoškolští rektoři na Pražský hrad už třetím rokem ze solidarity vůči prezidentem nepozvaným kolegům nechodí.

Čtěte také

A to ve stále větším počtu. Nic nesignalizuje, že tomu bude jinak. A že i za rok nad některými jmény nebude proč opět vrtět hlavou.

Je to prostě něco, co bychom mohli nikoli nepřípadně dle titulu jistého filmu označit jako „svéráz národního lovu".

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.