Ondřej Konrád: Nenasytné oko i fascinující život fotografa Koudelky
Když v květnu 1970 odcházel Josef Koudelka do emigrace, měl sice za sebou spousty mimořádných fotografií – z romských osad hlavně na Slovensku, ze zkoušek inscenací předních divadel Za branou a Na zábradlí a jedinečný obrovský soubor z pražského týdne sovětské okupace –, ale žádnou knihu, přestože se ta prvá připravovala. A také výstavy jen menší, v divadelních foyerech.
Takže tuzemská širší veřejnost o něm prakticky nevěděla. Nicméně světové veličiny v oboru zaujmout už stihl.
Věčně s batohem
A ti ho také po příchodu na Západ ihned vzali mezi sebe, nejprve jako neformálního a později řádného člena mezinárodní prestižní agentury Magnum Photos. V jejichž sídlech v New Yorku a hlavně v Paříži pak nomádský perfekcionista z Moravy celé dekády přespával ve spacáku pod stolem.
Stejně jako u řady přátel a kolegů rozesetých různě po světě, který s batohem na zádech a fotoaparáty na krku křižoval sem tam a hledal ideální látky ke zpracování. Když některou po důkladném prozkoumání uznal za relevantní, pak se k ní, to jest i na stejná místa, vracel třeba i několik let. A fotografoval znova a znova.
Obrovské množství snímků pak následně zpracovával, prováděl přísnou selekci a permanentně uvažoval nad optimální finální podobou celých souborů, než svolil k publikaci, nad kterou vždy vyžadoval plnou kontrolu, stejně jako při přípravě výstav.
Pracovat s umělcem tak svérázným – a to je hodně slabá charakteristika –, určitě nebylo jednoduché, spíš vyčerpávající. Ale jeho snímky měly takovou sílu a originalitu, že to vydavatelům a kurátorům stálo za námahu a mnohdy skoro nekonečné dohadování.
Životopis z americké školy
Nejen o tom, ale o celém jedinečném životě a tvorbě Josefa Koudelky je nedávno v nakladatelství Torst vydaná, fotografiemi bohatě prokládaná biografie americké publicistky a editorky Melissy Harrisové. Poprvé vyšla v USA a nese titul Next. Neboť toto anglické slovo „další“ anebo „příští“ užívá Koudelka vždy v okamžiku, kdy je jeden projekt završen a on se už nadechuje k následujícímu.
Čtěte také
A autorka práci pojala v příkladně americké životopisné tradici. Kromě stovek hodin nahrávání přímo s Koudelkou, hovořila s obrovským množstvím osob, s nimiž se fotograf průběžně, ale i jen v některém období stýkal, nebo kteří byli jeho spolupracovníky i občasnými tuláckými spolucestovateli.
Včetně zásadnějších žen Koudelkova života a samozřejmě matek jeho tří dětí, rovněž zpovídaných. Práce na v mnohém ohledu fascinující knize ostatně Harrisové zabrala plných devět let.
O Koudelkovi, přímém pokračovateli tuzemských mistrů Drtikolovi, Funkem a Sudkovi a jednoznačně světově nejproslulejším českém fotografovi s „nenasytným okem“ jsme sice za posledních víc než 30 let už věděli mnohé z řady velkých výstav a z vícera publikací a filmových dokumentů.
Ale ani zdaleka takhle důkladně. Čili zcela adekvátně vůči jeho vlastnímu autorskému přístupu. Úžasné čtení je to zdaleka nejenom pro ctitele samotného Koudelky a umělecké fotografie nejvyšších parametrů.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.