Ondřej Konrád: Nechť ve „Stalinovi“ dál straší jeho duch
Mezi válkami stál na Letné nejen fotbalový stadion Sparty, jak je tomu dodnes, ale také Slavie. Která se pak počátkem 50. let, byť nerada, přestěhovala do Edenu.
A jak víme kupříkladu z filmu Muži v Ofsajdu, na utkání pražských „eS“ mohli lidé zespodu od řeky vyjet po širokém pohyblivém schodišti. Ovšem jen do roku 1935, kdy byl eskalátor zrušen pro špatný technický stav a záhy se začal kopec podvrtávat při budování Letenského tunelu.
Nikoli poprvé. Už v 16. století přece vznikla Rudolfova štola, sloužící k přívodu vltavské vody do rybníků v Královské oboře neboli dnešní Stromovce. A mnohem později, aspoň jak se mezi Pražany tradovalo, ale asi to byla jen pověst, vznikl pod Letnou komplex válečných krytů pro nevyšší stranické vedení. Napojený měl být pak i na tunel metra trasy A.
Půlka kníru v bramborách
To hlavní a také nejlepší jsou na Letné tamní rozsáhlé sady, založené před zhruba dvěma sty roky majitelem zdejších pozemků hrabětem Wimmerem z Wimmersbergu. Svého času nesly už mohutné a oblíbené sady jméno následníka trůnu prince Rudolfa a tehdy je proslavila četná plátna Antonína Slavíčka.
Rok 1962: Soudruh Stalin odstřelen. Detonace byly slyšet po celé Praze
Jen sedm a půl roku stál v Praze na Letné žulový Stalin. Obří kamenná socha sovětského vůdce měla podle představ objednavatelů shlížet z Letenské pláně na věčné časy.
Zároveň se ovšem stále uvažovalo, co vybudovat na letenském horizontu. Nakonec tu vznikl Stalinův obludný monument, za pár let zas potupně odstřelený. Na místě zůstal jen rozsáhlý podstavec, dnes užívaný skateboardisty, a nad městem tu už pár let symbolicky tiká veliký metronom. V členitém podzemí pak doposud spočívá tříšť žulových ostatků krutovládného generalissima. A v jejich sousedství se za reálného socialismu skladovaly brambory. To by člověk nevymyslel.
Prvních pár let po Listopadu se tu provozovaly rockové koncerty i divadelní představení, bizarnost „Stalina“, jak se místu říkalo, byla lákavá. Ale dlouhodobě se tu bez značných investic provozovat nic nedalo; na mřížích se znovu objevily zámky. A nahoře se mezitím letenskou dominantou nestala ani Kaplického Národní knihovna, ani Bémův olympijský stadion. Dokonce ani gigantické oceanárium i se žraloky.
Kouzlo syrovosti
Místo po Stalinovi však pořád láká. Předloni hovořila primátorka o plánu na novou budovu Národní galerie pro sbírku moderního umění. A to tak docela nedopadlo.
Jen se nyní uvažuje ne o nové budově, nýbrž o využití katakomb pod bývalým pomníkem. Ale opět Národní galerií. Což je však trochu sporné. Jde o soustavu místností jednoznačně bunkrovitého charakteru a je otázkou, k jakým instalacím by mohlo být vhodné.
Lze namítnout, že krásná lounská galerie Benedikta Rejta je také v podzemí. Jenže ve starých městských hradbách a zároveň vysoko nad Ohří. V letenském případě jde o betonový prostor vyvolávajíc klaustrofobické stavy. Zázemí někdejšího zbožštění totality. Tím by snad podle záměrů magistrátu a Národní galerie mělo v zásadě i zůstat.
Pak ale asi není třeba žádných větších plánů a nákladů. Čím syrovější to ve „Stalinovi“ zůstane, tím to bude autentičtější a působivější. A nezasáhne to do okolní zeleně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
