Ondřej Konrád: Najdou se skuliny v amnestii?

Ačkoliv bylo jasné, že zdaleka ne všechny kauzy se vlekly jen kvůli lenochodnému justičnímu aparátu, ale protože zkrátka a dobře zločinci byli nedostižitelní – a zároveň neodsouzení – kdesi v exotických dálavách. Anebo šlo o důkazně komplikované kauzy, protahované nadto sériemi odkladů a námitek z dílen obratných obhájců.

Nápadů, jak tuneláře a podvodníky vrátit zpátky do soukolí spravedlnosti sice bylo poměrně dost, ale povětšinou narážely na to, že je prezidentská amnestie specifická a vlastně nezrušitelná. Ledaže by ji anuloval evropský soud. Ale to těžko čekat, když jde „jenom“ o zloděje a podfukáře, třebaže silného kalibru a nikoli o omilostněné brutální příslušníky jakéhosi autoritativního režimu.

Což ovšem neznamená, že to právem rozzlobení juristé vzdávají. Nejvyšší státní žalobce Pavel Zeman dokonce rázně koná, když se dovolává k Nejvyššímu soudu v sedmi kauzách uprchlých podvodníků. Jak říká, jeho úřad nehodlá závaznou amnestii bojkotovat, pouze zajistit, aby se vztahovala na ty případy, na které se vztahovat má. Jak prosté, chtělo by se říci panu prezidentovi. A zároveň držet Zemanovi palce. Snad by mohl uspět v křiklavých případech, kdy pachatelé zmizeli za hranicemi a řízení s nimi tudíž zamrzlo. Mimochodem, od vyhlášení amnestie bylo zatím zastaveno tři sta dvacet sedm případů, které trvaly víc než osm let. Přes dvě stovky z nich ještě v přípravném stádiu, sto šestadvacet pak v soudní fázi. A Nejvyšší státní zástupce říká, že ještě nejde o konečná čísla.

Nejvyšší soud, dnes zřejmě už jediná domácí instance, která může Klausovu amnestii aspoň částečně korigovat, by se měl zabývat kupříkladu případem H-systému, nebo fondu Progres Invest. To zní optimisticky. Jen pár dní po informaci, že olomoucký vrchní soud bude dál stíhat soudce Berku a další někdejší konkursní správce.

Ale na druhé straně míří do ticha případ Union banky, jejíž management řízeným krachem připravil roku 2003 klienty o sedmnáct miliard korun. Žalobce stížnost na vedení Union banky stáhl po té, co se amnestií odmítl zabývat Ústavní soud. Což lze brát jako příspěvek do debaty, zda ústavní soudci přece jen neměli amnestii podrobit zkoumání. I k tomu, že by bez ohledu na deklarovanou amnestijní zdrženlivost Miloše Zemana, měl být tento spíše feudální relikt z ústavy vyškrtnut.