Ondřej Konrád: Lidický otazník po skoro osmdesáti letech
Jakýmsi zvláštním řízením osudu se kdysi staly Lidice obecným symbolem nacistické zvůle.
I když Němci za války srovnali se zemí řadu dalších obcí na různých místech kontinentu a někdy zavraždili ještě větší počet osob.
Čtěte také
Například dva roky po Lidicích přišlo o život skoro 650 lidí francouzské obce Oradour-sur-Glane. Ale volba padla na Lidice. Možná proto, že šlo o odvetu za Heydrichovu smrt. Po válce z vybudovaného lidického památníku vyrostla instituce. Kterou nemohli neakceptovat ani odpůrci komunistů, k symbolu se vehementně hlásících.
Když jejich režim před 30 lety skončil, už mnoho z tehdy přeživších lidických žen nezbývalo. Dnes už je na světě jen jediná. A minulý týden požádala otevřeným dopisem ministra kultury, aby nepřijímal demisi ředitelky Památníku Lidice a Ležáky Martiny Lehmannové. To by mohlo mít váhu. Když Lubomír Zaorálek volá po tom, aby se lidická památka žádným způsobem nezpochybňovala a nerozměňovala.
Polidštěný mramor
A i pokud je pravdivé zjištění historika Vojtěcha Kyncla, že jedna z lidických žen několik dnů před likvidací obce udala židovskou podnájemnici, rozměr tragédie se tím nijak neumenšuje. Dokonce lehce zlidšťuje dosavadní lidickou mramorovost.
Čtěte také
Protože, jak známo, nic není černobílé. A zhruba 350 tamních obětí nemohli být samí andělé. A historikovo poslání je zase bádat po faktech a nezamlčovat je. Přitom právě o zamlčení tak trochu jde: gestapem ještě před osudným 10. červnem 1942 odvezená Štěpánka Mikešová, která zahynula asi o dva měsíce později v Osvětimi, v lidické historii totiž chybí.
Ačkoli v obci několik let žila, mlčelo se o ní v roce 1945 a vypadá to, jako by byl zájem s mlčením pokračovat. Aby se třeba nenarušila představa oněch samých andělů. Takže když ředitelka Lehmannová zmínila v televizní relaci, že by se ona židovská žena mohla nějak do piety zahrnout, bylo zle.
Jaké vztahy obnovit?
A ministr kultury, pod kterého památník spadá, dal na dopis takřečených lidických dětí, který ovšem pravděpodobně iniciovala a zformulovala předsedkyně lidické pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu Jana Bobošíková. Když se před pár lety v této organizaci zjevila, odešly z ní na protest poslední tři lidické ženy; dvě z nich už dnes nežijí.
Tehdy jejich gesto nezabralo, dokonce otevřelo Bobošíkové cestu k předsednictví. V této chvíli zatím nezabírá ani hlas té definitivně poslední lidické ženy Jaroslavy Skleničkové. A kdo ví, čím nebo kým byl ministr Zaorálek pohnut k pohledu jen z jedné strany. Ačkoli by v Lidicích rád „obnovil vztahy“, jak řekl. Jenže ty už tam jsou ale nejspíš narušené delší dobu. A bůhví z jakých pohnutek.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
