Ondřej Konrád: Když tam pojede, tak uvidíte tanec!

Tiananmen – hlavní náměstí v Pekingu
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tiananmen – hlavní náměstí v Pekingu

„Lze předpokládat, že v důsledku cesty dojde ke zmražení česko-čínské relace na dlouhou dobu. Jak na úrovni politické, tak na úrovni ekonomické, jak tomu bylo v roce 2009.“

Stanovisko šéfa zahraničního odboru prezidentské kanceláře Rudolfa Jindráka – dříve diplomata, a dost možná v budoucnu zase – těžko vysvětlovat jinak, než že Hrad v podstatě viděl plánovanou cestu už nežijícího předsedy Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan stejně jako čínská ambasáda.

Podniky budou platit!

Její dopis dorazil nejprve na Hrad a Kubera jej i s oním stanoviskem dostal nedlouho před smrtí právě tam. Přitom Jindrákem uvedený rok 2009 je připomínkou přijetí tibetského dalajlámy, pro Peking něčeho jako živoucího ďábla, tehdejším premiérem Fischerem. A to se soudruhům nelíbilo. Mimochodem, Fischer si krátce nato dokonce troufl žádat po čínské velvyslankyni vysvětlení, proč byl na celých jedenáct let odsouzen disident Liou Siao-po.

To se jeví dost jinak, než když serveru Aktuálně řekne pan Jindrák, že podle něho není česká politická reprezentace v pozici na vyjadřování se k čínské vnitrostátní situaci. Nic takového ale Jaroslav Kubera nenaznačoval. Naopak hovořil o představě, že by navštívil jak demokratický Tchaj-wan, tak komunistickou Čínu. To by se mu ale asi zřejmě nepodařilo, alespoň ne v uvedeném pořadí.

V onom na Hradčany zaslaném dopise se mimo jiné výmluvně uvádí, že když na Tchaj-wan přijel šéf belgického Senátu, byl mu udělen celoživotní zákaz vstupu do Číny. A také, že české podniky, jejichž představitelé s Kuberou pojedou na Tchaj-wan, „budou muset za návštěvu platit a nebudou vítány v Číně ani čínskými lidmi“.

Co značí poslední zmínka těžko říct, ale lze si vzpomenout, jak agresivně si počínali záhadní Číňané v pražských ulicích během návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga před čtyřmi lety. A samozřejmě je záhadou, proč dopis dostal prezident, a ne Jaroslav Kubera. Měl snad Miloš Zeman pod tíhou čínských výhrůžek Kuberovi cestu definitivně rozmluvit? Nebo dokonce zakázat? A jak to, že by to nešlo? Proč by prezident nemohl něco zkrátka nařídit?

Každému, co jeho jest

Těžko soudit, jestli na Hradě počítali s tím, že když dopis i s připojenými poznámkami zahraničního odboru Kuberovi předají (mělo se to stát 14. ledna), lehce nestandardní politik si jej pro sebe dlouho nenechá. A to by vlastně nevadilo, prezidentská kancelář by se tak zaprvé zbavila nepříjemně horké brambory a zároveň by mohla prohlásit, že pro české podniky přece udělala, co mohla. Dál nechť se děje, co se děje.

Ondřej Konrád, komentátor Českého rozhlasu

Místo Kubery už ale od středy úřaduje Miloš Vystrčil a podle něho je věc jasná: jde o vyhrožování a zásah do české suverenity. A nebylo by divu, kdyby jej popadlo cukání za Kuberu na ten Tchaj-wan skutečně jet. Ať se pingl hází! Zatímco Rudolf Jindrák si vedle hradních povinností nově přibral ještě rady premiérovi v zahraničněpolitických otázkách. Jak se říká: Každému, co jeho jest.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Odebírat podcast

autor: Ondřej Konrád|zdroj: Český rozhlas

Související