Ondřej Konrád: Jiná hudba z lodí

Nadšence pro anglo-americkou rockovou muziku k tomu vedly dva důvody: ve Velké Británii roku 1964 zatím neexistovala soukromá rádia, a veřejnoprávní BBC jednak nástup rocku prakticky ignorovalo, a nadto podléhalo zájmům velkých gramofonových společností.

Na pokraji britských teritoriálních vod plující a čtyřiadvacet hodin denně hrající stanice s charismatickými a sympaticky drzými diskdžokeji, neznámější z nich bylo Radio Caroline, dnes už legenda svého druhu, se naopak soustředily výhradně na nekonformní muziku a tedy i na produkci malých nezávislých firem.

Čtěte také

To byl doslova průlom, neboť výkonné středovlnné vysílačky bylo slyšet po celých britských ostrovech. Rychle získaly obrovskou popularitu a tudíž i četné inzerenty. Vláda, v souladu se starší částí populace, byla ovšem pobouřena a hledala cesty, jak pirátské stanice zlikvidovat. Nedařilo se ale nalézt legislativní záminky a zprvu nepomáhal ani tlak na firmy, z jejichž reklam rádia v Severním moři žila.

Ta byla pro šíření produkce Beatles, Rolling Stones, Kinks, Jimiho Hendrixe, kalifornských psychedelických skupin či černého soulu a svobodného ducha nového pokolení zcela zásadní. A vyhladovělá veřejnost „Piráty na vlnách“, jak zní český titul nedávné půvabné filmové komedie o takovém plující, rádiu, mohutně podporovala.

Z průzkumů veřejného mínění plynulo, že si Britové v drtivé většině přejí, aby svěží hudba v éteru zůstala. V nerovné bitvě sice ministerský kabinet nakonec zvítězil, když prosadil zákon zakazující nákup reklamních časů v úřady neregulovaných rádiích, a dokonce zapovídal příslušné lodě zásobovat. Krátká a slavná éra pirátů skončila už roku 1967. Ale věci byly v pohybu.

BBC krátce na to zahájilo vysílání speciální hudební stanice, která na uvolněnou dramaturgii Radia Caroline a dalších přímo navázala. Na řadu pak přišly i licence soukromých rádií, dávno zavedených v USA.

Přirozený běh věcí šlo sice na chvíli brzdit, ale nikoli zastavit. A konzervativní, nicméně demokracii ctící Británie si v téže době zachovala tvář, když odmítla pokus kriminalizovat členy provokativních Rolling Stones. Na jejich obranu dokonce napsal úvodník šéfredaktor bašty tradičního tisku, deníku The Times, který spoluobčanům připomněl, jak na konci předcházejícího století pokrytecká společnost doslova zlikvidovala životním stylem dráždivého spisovatele Oscara Wildea.

Rolling Stones|foto: Rolling Stones

Těžko říci, co z hezkého a vlastně hrdinského příběhu pirátských rádií vyplývá pro dnešek. U nás státem nejpřísněji kontrolovaná média skončila před pětadvaceti lety. Ale kdo se těšil na konečně svobodný éter, je dnes – aspoň pokud jde o hudbu - pořád ještě zaskočený z toho, že až na malé výjimky zní ze soukromých rádií často stejná, anebo podobná muzika jako za totalitních časů. A majitelům licencí zřejmě nevadí, že mladší generace všechny ty bezzubě středoproudé stanice vůbec nevnímá.

Snad se to do jisté míry změní ve chvíli, kdy provozně nenákladná digitální a osobitá rádia bude možné poslouchat kdekoli, včetně za jízdy autem a podobně. Podstatně širší prostor se sice jistě pokusí ovládnout velcí telekomunikační operátoři. Ale bude v něm i dost místa na cosi jiného. A o to především šlo před padesáti lety oněm rockovým pirátům.