Ondřej Konrád: Co je šeptem, to je čertem

16. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Glen Kamara (vlevo) v potyčce s Ondřejem Kúdelou

Takové rozezlení tuzemského fotbalového, ale i nefotbalového národa už tu dlouho nebylo. Snad od kolektivní nenávisti k italskému rozhodčímu Pierluigimu Collinovi, který roku 2000 poslal přísně nařízenou penaltou českou reprezentaci předčasně z EURA.

Tentokrát je objektem odporu evropská disciplinární komise, která exemplárně potrestala hráče Slavie Ondřeje Kúdelu zákazem deseti startů a vyřadila jej tak mimochodem z účasti na kontinentálním mistrovství.

Čtěte také

Jak všeobecně známo, Kúdela v dramatickém a ze strany Glasgow Rangers surově vedeném pohárovém utkání, v němž byl ošklivě zraněn český brankář, zašeptal cosi do ucha soupeři Glenu Kamarovi.

A tvrdí, že „pouhou“, byť dost vulgární nadávku. V zápalu hry.

Podle Kamary, původem ze západoafrického Sierra Leone, však šlo o jasně rasistickou urážku. A na takové jsou evropští fotbaloví činovníci v posledních letech citliví.

Krajně podezřelá ruka

Evidentně rozhodující pro ně pak bylo, že ono šeptání provedl Kúdela s pečlivě zakrytými ústy. Takže nelze ze záznamu odečíst, co Kamarovi ve skutečnosti řekl. Snaha to utajit je prostě krajně podezřelá, a tak komise v podstatě uvěřila Kamarově verzi. Tažení proti rasismu ve fotbale – a že se takové projevy objevují co chvíli – je zkrátka trend doby. Ať se komu líbí, jak chce. Přesněji řečeno – nelíbí.

Čtěte také

A to značné části české veřejnosti hrubě nikoli. Pro ni je věc jasná: trest Čechovi ve srovnání se čtyřmi stopkami pro původce kopu do obličeje slávistického brankáře (šlo ovšem o střet ve vzduchu, to se také stává), je do nebe volající nespravedlností.

A disciplinární komise, jak jí v bezprecedentním dopise napsal šéf prezidentské kanceláře Mynář, „naplnila zvrácená očekávání úzké skupiny aktivistů a klubu neschopného vítězit na hřišti, o to více však vykřikujícím prázdné a ublížené fráze o rasismu.“

S jasnou narážkou na odmítání českých klubů symbolicky poklekávat na podporu protirastického hnutí Black Lives Matter ještě dodal: „Nepoklekneme před vámi a žádné výhrůžky na českého fotbalového fanouška neplatí.“ A je to.

Jaká by to byla zábava?

Ponechme stranou spekulace, co kancléře mohlo vést ke korespondenci s komisí, jakož i hádání, jestli tím na někoho doma dělá dojem. Ale evidentně pomíjí, jak nešťastně se Slavia k incidentu od počátku stavěla. Vlastně ublíženě, neboť podle ní se přece nic nepěkného nestalo.

Místo aby vedení klubu řeklo, Kúdelovi věříme, ale šeptat s rukou před ústy je nepřípustné, dát mu viditelnou pokutu a omluvit se. Stejně jako Kúdela, který by to nějak zaobalil, že už ani neví, co mu vyjelo z úst, a jestli se to Kamary dotklo, je mu to upřímně líto. To vše by jistě na komisi udělalo dojem.

Jenomže slávistický šéf Jaroslav Tvrdík otočil teprve po verdiktu. Když okřídlené „pozdě ale přece“ už neplatí. Mělo přijít ihned.

Ondřej Konrád

Mluvit teď o uklidňování rozjitřených emocí přichází ve chvíli, kdy se naplno rozjely. A samozřejmě, i když to snad nepřevažuje, i se značně rasistickou dikcí. Že k tomu přispívá prezidentská kancelář, nad tím člověk kroutí hlavou. I když se může zdát rozhodnutí komise diskutabilní.

Ale rozporné výroky ve fotbalu jsou všední věcí. Chvíli mnohdy k vzteku, jenže je nutno na ně záhy zapomenout. Nic jiného ani nemá smysl. Vždyť je to jen hra, zábava. Kdo by se ale chtěl bavit něčím, kde se nad rasistickými tendencemi jen blahosklonně mávne rukou? A to dokonce z místa takříkajíc nejvyššího?

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio