Omezit svobodu médií?

Fungování médií je pro moderní společnost jednou z jejích základních životních funkcí, jako např. vnímání pro živočišný organismus. Dobře to není, protože obecná závislost na médiích vytěsňuje schopnost komunikovat tváří v tvář. Ale je to tak, bohužel.

Představuji si moderní společnost jako konfliktní symbiózu čtyř obrovských bezobratlých organismů: ekonomiky, politické elity, médií a veřejného mínění. Pro přemýšlivé hlavy jsou jejich vzájemné vztahy trvale živým tématem. Řekněme, že ekonomika je relativně nejsamostatnější, naproti tomu nejméně samostatné je veřejné mínění, ale všechny čtyři fungují pospolu. Vyřadit z toho kvarteta média znamená umlčet i veřejné mínění. Zbude duo ekonomiky a politiky. Jejich symbiózu jsme tu už měli. A nedopadlo to nejlíp.

Nápad přistřihnout novinářům křidélka vyšel z kuchyně politiků. Není se jim co divit. Novináři jim koukají na prsty i do karet, což je dobře, ale dělají i jiné věci, horší. Palcovými titulky vytvářejí falešné pointy. Antagonizují politickou scénu a z jejích podprahových napětí dělají zjevné konflikty. Podezírám mnohé z nich, že mají politickou ctižádost a zneužívají k tomu své postavení. Nedělají to všichni jako jeden muž, ale seriózních médií máme u nás, upřímně řečeno, pomálu. Vztahy mezi scénou politickou a mediální jsou někdy neprůhledné. Vzpomeňme památný rozhovor, který se týkal privatizace Unipetrolu, natočený skrytou kamerou. Těch "pět českých na stůl" bylo významné zjištění. Pořádně vším zahýbalo. Bohužel jsem se nedozvěděl, kdo přesně a hlavně proč to natočil. Myslím, že je to taky důležité.

Připusťme tedy, že se naše média nespokojují s funkcí hlídacích psů demokracie, ale přibírají si funkce další. Dokonce že často přispívají k destabilizaci politické situace. Co s tím? - Soudruh Putin si ví rady. Situace ruské říše je prekérnější; a vždycky byla. Demokratické instituty tam byly cizorodým importem a zatím nepřinesly štěstí sobě ani zemi. Báťuška Putin proto dnes nasazuje náhubek politickým iniciativám, nevládním organizacím i médiím. Touto cestou že bychom se měli vydat?

Chystanou novelu trestního zákona vnímám jako pokus o kastraci naší investigativní čili pátrací žurnalistiky. Jako kdyby se dětem měly vzít nůž a sirky, aby se probůh nepořezaly nebo něco nepodpálily. Místo zdlouhavého a trpělivého procesu vzájemné kultivace (samozřejmě bez záruky) raději jednoduchý akt politické represe: máte, novináři, utrum! - O sebevýchovu společnosti není zájem. Ani politici s tou svou nespěchají. Právě v těchto dnech nám to předvádějí tanečky kolem Etického kodexu, který měl být vodítkem jejich dobrovolné sebekázně.

ČT nám občas nabídne ze svého archivu tzv. Filmový týdeník z raných 50. let. Není moc zábavný, ale - je optimistický a nedestabilizuje. Také ovšem nehorázně lže.