Olympiáda a politika

Vyčetla tedy Mezinárodnímu olympijskému výboru zradu olympijských ideálů. Vzápětí se ovšem ukázalo, že problémem řecké atletky není její čerstvý palestinský pas, který včera pyšně ukazovala na tiskové konferenci. Nestartuje ze zcela banálního důvodu, totiž kvůli nesplnění olympijského limitu, za kterým zaostala o šest metrů.

Letos hodila oštěp nejdále do vzdálenosti čtyřiceti sedmi metrů a dvaatřiceti centimetrů. To sice ve věku sedmačtyřiceti let vůbec není špatný výkon, ale Mezinárodní atletická federace by obtížně vysvětlovala oštěpařkám, které jsou lepší, že nemohou své umění předvést v Aténách, protože nemají politicky zajímavý pas.

Olympiáda národy nepochybně sbližuje, nicméně děje se tak prostřednictvím těch nejlepších sportovců, kteří usilují o co nejlepší výkony. Sbližování národů je tak řečeno vedlejším produktem sportovního klání a sotva tomu může být jinak. Vedle řecké atletky je zklamán i Jásir Arafat, který, zdá se, o tom, že existuje cosi jako olympijské limity, nebyl informován.

Myšlenku prezentovat Palestinu na olympiádě by ovšem opustit neměl. Navíc Palestinci určitě nejsou v disciplíně, jakou je hod oštěpem, odkázáni na zahraniční výpomoc. Pokud Jásir Arafat za peníze, které mu přicházejí ze světa, nebude pořizovat zbraně, ale oštěpy pro mládež, která dnes hází kameny, olympijského ideálu sbližování národů velmi dobře docílí. Neměl by ale otálet. I za čtyři roky budou olympijské limity přísné.