Okamžik pravdy pro prezidenta Klause

Potřebuje tedy velmi naléhavě, aby byl jeho druhý kandidát úspěšný. Pokud muž číslo dvě sestaví vládu a bude dost schopný na to, aby zemi vyvedl z politické krize, pětiměsíční zdržení bude prezidentovi odpuštěno.

V opačném případě, když ani druhá nominace nevyjde, dočká se prezident nevybíravé kritiky a bude moci dalším politickým bojům už jenom přihlížet.

Klausovi je třeba přiznat, že má vedle své politické zručnosti ještě dvě dobré vlastnosti, se kterými může vyjednávání dovést úspěšně do konce. Předně stojí vně ringu, kde se už rok o moc přetlačují Mirek Topolánek s Jiřím Paroubkem. Tito soupeři už nemohou jeden druhému ustoupit a přitom bez kompromisu jejich stran není možné vládu sestavit.

V této chvíli ovšem už oba předsedové připouštějí, že v nové vládě vůbec být nemusí. Prezident tedy může s jejich souhlasem najít nové řešení. Oba kohouti jako by se už stahovali ze společného smetiště. Klaus má navíc výhodu v tom, že je ekonom. Velice dobře si tedy uvědomuje, kam se v ekonomickém ohledu dostává Česká republika vlivem neustávajících předvolebních a povolebních kampaní. K tomu ani není třeba mít politický názor. Ve chvíli, kdy národní hospodářství roste nebývalým tempem, se zvyšuje schodek státního rozpočtu. Už to samo o sobě je dost špatné, ještě horší však je, jakým se to děje způsobem. Minulé politické reprezentace dlouhodobě zanedbávaly penzijní a zdravotnickou reformu. Dnes tedy oba systémy vyžadují další peníze a nikdo neví, kde je vzít. Politici místo připravili neuvěřitelný plán výdajů na příští rok - rostou mzdové fondy státních institucí, dotace zemědělcům a podnikatelům, sociální dávky rodinám, a za desítky miliard se stavějí dálnice. Jedním slovem ostuda. Strany na tom už nic nezmění, protože se nedokážou domluvit na vládě.

Prezident musí vědět, že další takový rozpočet si Česká republika nemůže dovolit, jinak přijde o poslední zbytky mezinárodní prestiže. Země s takovým rozpočtem se musí dostat do ekonomických problémů, budou říkat mezinárodní agentury a podle toho se zařídí investoři a obchodníci.

Veden jednoduchou ekonomickou logikou má tedy prezident očividný zájem, aby vznikla pokud možno pevná vláda, která by rozpočet v příštím roce reformovala a na rok 2008 připravila takový, se kterým by se už dalo bez velkých obav předstoupit před odbornou veřejnost. Přitom se na rozpočtu začíná pracovat nejpozději v únoru. A kabinet dobrého rozpočtu by měl vládnout nejméně do prosince 2007, aby mohl své plány prosadit ve sněmovně.

Kdyby byl rozpočet v pořádku, mohlo by se o vládu bojovat třeba dva roky, v této chvíli je ale nutné boj přerušit a to nejméně na rok. Pro Klause zkrátka není příští vláda pouze přechodným útvarem, který má připravit bojiště pro další střetnutí velkých stran nejlépe příští rok na jaře. A když bere svůj úkol dostatečně vážně, může spíše dojít k nějakému výsledku.

Dnešní jednání u prezidenta byla zřejmě opět rozpačitá a politici o nich navíc hovoří tak, že není ničemu rozumět. To však nevylučuje, že se povolební přetlačovaná už k nějakému výsledku blíží.

Klaus obvykle jedná racionálně a proto není obtížné jeho postup kontrolovat. Snaží se přimět ODS, aby jmenovala svého člověka na post premiéra. Měla by tak ovšem učinit po konzultacích s ČSSD. Ostatní strany mohou přizvukovat a dostat za to nějaké vládní prebendy. Pak bude mít Klaus vyhráno. Nejde tedy o nic příliš složitého.

Přesto v české politice v jejím současném stavu není nic jistého. Obě strany se staly ideologickými po vzoru stran ze všech zemí Visegrádu. ODS používá osvědčený populistický arzenál bratrů Kaczynských a Viktora Orbána, kteří se snaží potírat korupci a bývalé komunisty. ČSSD naopak bojuje s modrou totalitou a trvá na sociálním státu s takovými výdaji, které by nezaplatila žádná světová ekonomika.

Mohou tedy s odvoláním na vznešené ideje nabízený kompromis odmítnout a roztočit další kolo politických bojů.

Pokud by k něčemu takovému došlo a Klaus by neuspěl, byla by to ironie dějin. Sám přece vždy prováděl vysoce ideologickou politiku, která občas ignorovala klidné argumenty selského rozumu - přehlížel třeba názory právníků, kteří ho varovali před nedomyšlenou privatizací, dnes do omrzení přirovnává Evropskou unii ke komunistickému režimu. Současné jednání o druhé nominaci premiéra je pro Klause okamžikem pravdy v mnoha zajímavých ohledech.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .