ODS v únoru

15. únor 2006

Člověku se chce jízlivě říci, že Václav Klaus měl po volbě nového předsedy ODS pravdu, když o něm poslal nelichotivou esemesku na něčí adresu. Za pár měsíců máme volby a předsedu nejsilnější strany Mirka Topolánka jsme v posledních dnech na veřejnosti zahlédli jen jednou, a to v kroji jak někde na Moravě tančí.

0:00
/
0:00

Z jeho projevů si lze zapamatovat jen nevynalézavé strašení socialismem, které již nemůže v našem politickém provozu mít potřebný efekt, neboť už bylo použito. Slovo socialismus v této zemi má již dávno prošlou záruku.

A koneckonců ani prezident v posledních dnech svým vyhraněným postojem vůči registrovanému partnerství gayů jako čestný předseda ODS k jednotě ve straně nepřispívá. Ba naopak i jeho nejvěrnější Pavel Bém a Jan Zahradil se postavili proti prezidentově snaze nepodepsat tento zákon. A když už jsme u Pavla Béma, ani tento muž který donedávna sliboval originálnjší možnosti se v poslední době prezentuje v novinách jen prefabrikovanými články PR agentur o kouzelnické show Jiřího Paroubka. Jeho vyjádření chybí vnitřní přesvědčivost, je vypočítané jen na pouťový efekt, který každý občan rychle instinktivně rozpozná. A podobně snahy Vlastimila Tlustého vést paralelní kampaň hovoří o nejednotě uvnitř strany.

Strana ODS, která šla donedávna do voleb jako favorit, ztrácí náskok a sociální demokracie ji prakticky dohnala. Situace velmi silně připomíná rozložení sil mezi unionisty a sociální demokracií loni v Německu, s tím rozdílem, že v Německu neměli opoziční smlouvu a strany CDU/CSU a SPD mohly po volbách uzavřít velkou koalici. Tato varianta u nás s největší pravděpodobností nepřichází v úvahu. Je zvláštní, že se ODS na jejich zkušenosti tak málo poučila, ač tamnější poměry údajně studovala.

ODS tedy evidentně chybí silný vůdce, který by uvnitř ve straně působil jako integrující faktor a navenek přinesl témata, která by zaujala voliče svou novostí, neotřelostí a přesvědivým výkladem. Místo toho jsme zatím slyšeli jen pokusy zesměšnit sociální demokracii a její výkony. To je žalostně málo a přitom jasně čitelnou ODS bychom v našem veřejném prostoru velmi potřebovali právě v těchto dnech, aby vytvořila protiváhu Jiřímu Paroubkovi, který se rozjel jako tank a nikdo už neví, kde se zastaví, ani on sám. Uvažuje už dokonce o tom, že by skončil až na známkách, tedy na Hradě.

A protože Václav Klaus ještě nechce jít do penze je možné si teoreticky představit, že by se pokusil ještě jednou po prohraných volbách ODS i svých prezidentských volbách postavit se do čela strany, a to by mohla být ta největší chyba. Naše pravice potřebuje nové a mladé lidi hlavně proto, aby do strany přinesly nové myšlenky a nový styl práce. S nějakou novou mobilizací, kterou lze od ODS zase očekávat - chce prý startovat s kampaní velmi pozdě, protože většina voličů se rozhoduje na poslední chvíli - už nemůže u nových voličů, které hlavně potřebuje, uspět. A se staronovým předsedou v čele taky ne. Čím dříve si to ODS uvědomí a do čela strany posune nové lidi z krajů, tím větší šanci bude mít.

Zatím naše politická scéna připomíná bojiště, na němž se jedna strana chystá ke steči a druhá se zabarikádovala a mlčí. Mirek Topolánek nevyužil ani šance se vyjádřit ke konfliktům s muslimy, ač mu Paroubek nahrál na smeč svým výrokem, "že reakce části muslimů je pochopitelná." Tady byl přece prostor pro jasný pravicový názor, že v naší civilizaci platí zákon víc než všechny svaté knihy.

Je třeba připomenout, že pravice to v Čechách a na Moravě neměla lehké ani za první republiky. Za nejsilnější pravicovou stranu mezi válkami lze počítat z pěti hlavních českých politických stran národní demokracii, přestože dle odborníků byl její oficiální program z dnešního hlediska spíše středový. Podobný dnešní ODS byl hlavně tím, že byl ekonomicky silně liberální a radikálně nacionalistický. Podle historiků zásluha této strany spočívala hlavně v tom, že pravicoví demokraté si udrželi zásadní vliv na chod státu, jehož hospodářství zůstalo v podstatě liberální a strana neměla sklony k autoritativnímu přivlastnění státní moci.

Jejími poslanci byli hlavně právníci, univerzitní profesoři, podnikatelé a umělci, tedy tehdejší elita národa. Také díky ní jsme zůstali na nějakou dobu ve střední Evropě jako poslední ostrůvek demokracie.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.