ODS navrhuje referendum k přijetí eura

Tentokrát se však zdá, že to mají občanští demokraté lépe promyšlené. Všechno začne už v srpnu, když bude vláda rozhodovat o přijetí eura. Miroslav Kalousek doporučuje rok 2012, což znamená ještě v roce 2009 vstoupit do systému ERM II. Předpokladem tedy musí být, že deficit státního rozpočtu poklesne v příštím roce pod 3 procenta HDP. Proto také probíhá reforma, aby šel podle takového parametru rozpočet sestavit.

Premiér Mirek Topolánek zatím tvrdí, že není příznivcem termínů. Jistě je správné dělat reformu tak, jak ji navrhuje Kalousek. Není ale zvláštní důvod, proč hned slibovat nový termín, když ten minulý nevyšel. Topolánek to říká s vědomím, že značná část ODS hledí na euro s obavami či s despektem. Postoj občanských demokratů, odmítajících euro, popsal europoslanec a člen výkonné rady Hynek Fajmon. O termínu vstupu do eurozóny má smysl mluvit nejdříve koncem příštího roku, až se ukáže, jestli reforma veřejných rozpočtů opravdu zabrala. O tom, jaký má být, a jestli vůbec euro převzít, by ovšem neměli rozhodovat politici, ale sami občané v referendu. Pokud už bude nutné euro převzít, tak co nejpozději.

Proti takovému plánu připomíná ministerstvo financí slib české vlády, která se při vstupu do Evropské unie zavázala přijmout euro co nejdříve. Ovšem občanští demokraté upozorňují, že existuje cesta, jak se euru vyhnout. Ukázalo ji Švédsko, které rovněž vstup do eurozóny slíbilo. Tamní parlament však vyhlásil referendum a v něm občané společnou měnu odmítli. Byla prostě uložena k ledu.

Odpůrci eura u nás tvrdí, že touto cestu můžeme uchránit svou prosperitu. Je totiž mimo jiné založena na tom, že Česko má díky své nezávislé měnové politice nižší úrokové sazby a investoři si u nás mohou půjčovat laciněji, než kdekoli jinde v Evropě s výjimkou Švýcarska. Po vstupu do eurozóny by i v Česku byly úroky takové, jak je stanoví Evropská centrální banka. Jednou větou: proč měnit úspěšný ekonomický model.

O tom, že eurozóna spíše tlumí hospodářský růst, shromáždili občanští demokraté celou řadu důkazů. Hlavním z nich je statistika, podle níž západoevropské země, které euro nepřijaly - tedy vedle Švédska ještě Dánsko a Velká Británie - rostly v posledních sedmi letech rychlejším tempem.

Kritici eura rovněž připomínají, že řada zemí, které přijaly společnou měnu, muselo několik let po vstupu strpět vyšší, až pětiprocentní inflaci. Takové argumenty jsou působivé, úplně přesvědčivé však nejsou. Některé země eurozóny rostou o poznání rychleji než výše zmíněná trojice - týká se to konkrétně Irska, Španělska a Řecka.

Právě tyto země mohou dávat za příklad příznivci eura. Španělé a Řekové po přijetí společné měny pokračovali ve svém tažení, při kterém chtěli dosáhnout ekonomický výkon na průměru Evropské unie. Češi přitom mají - pokud jde o vyspělost ekonomiky - určitě blíže ke Španělům, než ke Švédům.

Přesto upozorňují občanští demokraté na reálný problém. Existuje země, která se po vstupu do eurozóny ekonomicky propadla. Jde o Portugalsko, které se potácelo v recesi a nemělo nástroj, jak se z ní dostat ven.

Nepochybně je tedy třeba poznat portugalskou zkušenost a poučit se z tamních chyb. Nebude to však snadné, protože dosud společnou měnu přijímaly země, které byly už nějakou dobu v Evropské unii, anebo s ní dlouho úzce spolupracovaly.

To se netýká postkomunistických států a jejich zkušenost tedy bude úplně nová. Euro sice počátkem roku přijali Slovinci a jistě bude zajímavé, co s eurem zažijí, tak malá země však nemůže být příkladem mnohem větším zemím Visegrádu.

Skutečná otázka tedy zní: čím se bude lišit přijetí eura v nových zemích Evropské unie od zkušenosti tradiční patnáctky? Opravdu tedy existuje nějaká česká cesta a pro budoucí diskusi je dobré připustit, že může vést i mimo eurozónu.

Tato diskuse Českou republiku nepochybně čeká a nutno počítat s tím, že jednotliví účastníci nemusí hájit jen veřejný prospěch, ale budou sledovat své vlastní zájmy. Prezident Václav Klaus bude chtít nepochybně dokázat, že jeho dlouholeté výhrady vůči euru jsou oprávněné. Česká národní banka nebude k euru spěchat, protože přijde o svou pravomoc stanovit úrokovou míru. Velké průmyslové podniky a obchodníci naopak budou pro euro, protože zruší své transakční náklady při obchodu s cizinou. Lidé s velkými úsporami se budou bát, že hrozící, byť mírný inflační skok znehodnotí jejich úspory. Naopak ten, kdo má hypotéku, se může těšit, že poklesnou jeho závazky.

Není tedy zcela důležitá otázka, jestli má vláda už v srpnu stanovit termín přijetí eura na rok 2012. Pokud jsou nějaké obavy, ať se klidně počká. Diskuse o vstupu do eurozóny by však měla začít v každém případě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .