ODS chce sesadit vládu

Už v úterý jste hned ve dvou příspěvcích této relace slyšeli o záludech s tím spojených, a to jak pokud jde o absurdní spojení všech poslanců ODS se všemi poslanci komunistickými a navíc ještě se dvěma případnými odpadlíky z vládní koalice, které by bylo nutné k samotné vyslovení nedůvěry, tak zejména pokud jde o naprostý rozptyl a mlhavost představ oněch protivládních sil, co si pak se svým eventuálním úspěchem počít.

Místopředseda ODS, středočeský hejtman a navíc i stínový ministr Petr Bendl při veškeré své ohnivé rétorice nedokázal ve svém pondělním interview pro BBC přesvědčit ani moderátora ani posluchače o nějaké té vizi budoucnosti. To jeho někdejší předchůdce v místopředsednické funkci ODS, Miroslav Macek, v úterních Lidových novinách určitou vizi vyslovil - ovšem nikoliv souvislosti se svržením Špidlovy vlády, ale naopak s jejím setrváním v úřadě až do řádného termínu voleb v roce 2006. Ta Mackova vize spočívá v tom, že ve zbývajícím čase by měli být sbubnováni všichni kvalitní lidé k práci na pravicové ideji české společnosti s pracovitostí a podnikavostí ve štítu a teprve s touto představou pak jít do voleb.

Nelze ovšem přeslechnout také hlas nezbytného antikoaličního partnera, jímž je pro ODS v tomto případě opět - jako třeba už při prezidentské volbě - KSČM. I když i odtud zazněly v posledních dnech poněkud nejednotné hlasy v už stále častější polarizaci Grebeníček-Dolejš, z výroků předsedy strany v nedělní Sedmičce bylo zřetelně patrné, že on by se osobně spokojil s tím, kdyby se pád vlády omezil třeba jen na pád jejího předsedy Vladimíra Špidly.

A toto je bod, kde by se opozičníci všeho druhu mohli dostat do vzájemné shody. Vzpomeňme jen na podzim před šesti lety, kdy se vládní krize také soustředila jen do jediného ohniska, tj. do osoby tehdejšího Špidlova předchůdce v premiérském křesle Václava Klause. Je totiž pravděpodobné, že příznivcům klientelismu, jemuž se tak dobře vedlo v době Klausových vlád i opoziční smlouvy, může vadit, že Špidla nějaké ty hlavy klientelistické hydře uťal a dost významně tím pomohl zlepšení pověsti České republiky a výhledově i její ekonomice. Pravda a poctivost je prostě sama o sobě praktická, říkával Masaryk. Jenže Špidlův problém tkví jednak v jeho významné účasti v Zemanově vládě, kde to klientelismem jen kvetlo, a hlavně v jeho občasné nedůslednosti i v době, kdy je sám premiérem. Například loni, kdy chtěl povodňových balíčků využít k tomu, aby s nimi svezl obvyklou socialistickou touhu bohatým brát. Anebo když chtěl měnit třeba i samotnou ústavu jen proto, aby se pan Kinský náhodou nedomohl náhodou práva a tím i majetku.

Nejvíce však svou vládu kompromitoval, když se postavil na nesprávnou stranu ve věci, která mu byla zřejmě podstrčena jiným významným členem jeho kabinetu - tedy v záležitosti Jaroslava Tvrdíka. Zde Špidla nedocenil to, co by každý dobrý a nesmlouvavě čestný politik měl poznat na první pohled - že takové nehoráznosti se prostě nemají dělat a že i jen formálně projevený souhlas s takovou věcí je politicky neúnosný. Neboť pojem trafiky - teď dokonce s další Tvrdíkovou funkcí v Aeru Vodochody dokonce dvojtrafiky - s více než dvojnásobným ministerským platem je pro širokou veřejnost příliš srozumitelný a nejméně přijatelný. Však také Petr Bendl - byť z hlediska historie své vlastní strany hodně pokrytecky - vytáhl tuto kauzu proti Špidlovi jako jednu z hlavních smrtících zbraní. Její ostří je otupeno pouze tím, že i sama ODS je v Tvrdíkově případu silně namočena několika svými prominenty v čele s pražským primátorem a členem výkonné rady ODS, Bémem. Nicméně se stejným útokem proti Špidlovi přišel ve středečním Právu i další strážce morálních hodnot, Miroslav Grebeníček.

Souhrnně vzato, soustředěné opoziční argumenty směřující jen ke svržení nenáviděného předsedy nenáviděné koaliční vlády mohou snad obsahovat racionálnější vyhlídky do budoucnosti než svržení vlády celé. Vada je však v tom, že bez svého předsedy by vláda skoro určitě nepřežila a všechno by bylo prašť jako uhoď.