ODS a předvolební kampaň

Ti co přímý přenos sledovali, mohli vidět, jak se proslovy jednotlivých politiků střídaly s animovanými klipy. V nich ODS zjednodušenou formou dokazovala, že na rozdíl od ČSSD nenabízí sliby ale řešení. V těchto klipech se objevoval mimo jiné modrý pták. Svojí vizáží připomínal holuba. Předkládaná konfrontace občanských a sociálních demokratů by se tak dala přirovnat ke rčení o tom, že pro mnohé je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.
ODS sice nabízí řešení nejrůznějších problémů, ty jsou však většinou založeny na aktivitě a iniciativě občanů, zatímco ČSSD slibuje pomyslné jistoty, které má zaručit především stát. I když se lidé často rozhodují na základě emocí a osobních sympatií či averzí ke konkrétním politikům, přesto jim v mysli utkví některá zjednodušená hesla z předvolebních kampaní. A právě pocit jistoty, byť i těžko uskutečnitelný, může představovat onoho pomyslného vrabce v hrsti, kterému může dát přednost více voličů.

Tím spíš, že občanští demokraté se rozhodli vsadit na slovo bankrot. V době, kdy vážným potížím čelí země typu Maďarska, Lotyšska nebo Řecka, nemusí být tento termínu utopií. Zároveň je však zřejmé, že Česká republika na pokraji krachu nestojí. Lidé, kteří mají práci, pak většinou nijak dramaticky nepociťují dopady světové finanční a ekonomické krize. Když se k tomu přidá skutečnost, že značná část společnosti příliš budoucnost neřeší, nemusí brát slova o záchraně před bankrotem úplně vážně. Navíc ti, kteří problémy se zadlužením veřejných financí vnímají a o těchto záležitostech přemýšlejí, mají i alternativní nabídku od TOP 09 a ta by mohla problémy zadlužení země řešit daleko razantněji.

Podmiňovací způsob je samozřejmě na místě, protože po volbách bude velmi pravděpodobně zemi spravovat nějaká koaliční vláda a v ní se předvolební sliby stran stejně rozmělní. Občanští demokraté nemohou tak jako v roce 2006 spoléhat na to, že byli v tomto volebním období v opozici. Naopak až do pádu Topolánkova kabinetu byli součástí vládní koalice. Byť s křehkou většinou založenou navíc na přeběhlících toho stejně mnoho nemohli prosadit, přesto se určitým způsobem na růstu státního dluhu také podíleli. Efekt výměny volebního lídra zatím příliš nezabral. Jednak od odchodu Mirka Topolánka z čela ODS uplynula krátká doba, jednak tím nezmizely názorové rozdíly a osobní spory uvnitř strany.

Občanští demokraté sice vstoupili do tzv. horké fáze kampaně, ta by však mohla být velmi rychle zchlazena. V pondělí by se měl uskutečnit pražský regionální sněm ODS a na něm se bude znovu prát vnitrostranické špinavé prádlo. Po neúspěšných pokusech odsunout do pozadí Ivana Langra a Pavla Béma, kteří jsou spojováni s nejrůznějšími aférami nevrhajícími na stranu v očích voličů zrovna dobré světlo, by měl přijít na řadu snad nejkontroverznější politik ODS starosta Prahy 5 Milan Jančík. Tedy člověk, který je spojován s nejrůznějšími problematickými zakázkami, klientelismem a korupcí. Politik, kterému hrozí odebrání titulu, který získal za podivných okolností na plzeňských právech. Snaha zbavit ho funkce místopředsedy pražského regionálního sdružení bude určitě doprovázena polemikou a ODS bude mít zaručenu pozornost médií. Ta na pár dnů může opět odsunout volební kampaň občanských demokratů na vedlejší kolej.

Tím, že se této straně v dostatečném předstihu nepodařilo vyřešit vnitřní konflikty, bude v očích veřejnosti jen obtížně vyvolávat dojem, že jde o sehraný tým, který ví, co chce a je toho schopen dosáhnout. Zároveň je třeba připomenout, že podle sociologů se většina voličů rozhoduje na základě emocí a pokud se je podaří ODS skutečně vyvolat, zvednout lidi z křesel a přitáhnout je k volebním urnám, nemusí být úplně bez šancí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.