Odpusťme si, co jsme si, ale Juščenka se to netýká,

Mezi kyjevskými novináři se rozkřiklo, že Zurabovovy pověřovací listiny, po jejichž předání se teprve jakýkoli velvyslanec stává velvyslancem, jsou sice adresovány ukrajinskému prezidentovi, ale anonymně, bez Juščenkova jména. Tyto obavy sice Zurabov rozptýlil tím, že kopie těchto listin hned včera odpoledne předal šéfovi ukrajinské diplomacie Petru Porošenkovi. Ten krátce na to před novináři potvrdil, že pověřovací listiny jsou opravdu adresovány Juščenkovi, ale hned se vynořila další spekulace - totiž že Zurabov nakonec zůstane jen u včerejšího aktu na ministerstvu zahraničí a do prezidentského paláce nepřijde, přinejmenším do chvíle, kdy jeho pánem bude ještě Juščenko.

Zkrátka a dobře, přestože všechna tato gesta vypadají tak trochu jako ruské kopání do Juščenkovy politické mrtvoly, všechny tyto diplomatické kličky vyjadřují jediné - kremelskou nevraživost vůči někdejšímu vítězi oranžové revoluce, která jako by na poslední chvíli přecházela až v nenávist. Což je s ohledem na Juščenkovu katastrofální porážku v prvním kolem ukrajinských prezidentských voleb trochu zbytečné. Ostatně počkejme si ještě pár dní, možná že Moskva nakonec projeví jistou velkorysost a svého velvyslance k dosluhujícímu ukrajinskému prezidentovi přece jen vyšle.

Na druhé straně je ovšem faktem, že ruská diplomacie, poučená svými přímo fatálními chybami před ukrajinskými prezidentskými volbami na podzim 2004, tentokrát jinak jedná (samozřejmě vyjma přístupu k Viktoru Juščenkovi) opravdu v rukavičkách. Za to se jí dostalo chvály z úst vskutku nečekaných, protože ta ústa patří nesmiřitelnému nepříteli ruské politické špičky a nedobrovolnému exulantovi Borisi Berezovskému. Ten v rozhovoru pro Rádio Svoboda nezapomněl zdůraznit, že ruský přístup k tomu, co Moskva může považovat za revanš za oranžovou revoluci, je velmi zdrženlivý - Vladimír Putin si tentokrát "netrhá košili na prsou" a nevykřikuje jméno kandidáta, který by byl Rusku nejmilejší. Tím své věci ostatně jistě poslouží víc než kdyby tak činil. Jak tvrdí Berezovskij, ruské tajné služby prý na Ukrajině operují ještě usilovněji než před pěti lety, jen je na ně prostě méně vidět.

O novém ukrajinském prezidentovi se ovšem bude rozhodovat hlavně na Ukrajině, a tam je situace víc než zajímavá. Třetí v pořadí z prvního kola, bankéř Serhyj Tyhypko údajně uvažuje o nabídce Julie Tymošenkové, která mu v případě svého vítězství slibuje post premiéra. Tyhypko sám, který řekl, že před druhým kolem nebude otevřeně podporovat ani jednoho ze dvou postupujících, se nechal slyšet, že pro přijetí premiérského úřadu má jedinou podmínku: aby ho nový prezident, pokud se Tyhypko funkce předsedy vlády opravdu ujme, podporoval v zavádění nepopulárních ekonomických reforem, které budou beztak dost chudé Ukrajince bolet. K tomu hned dodal, že pro něco takového nevidí oporu ani v Tymošenkové, ani v Janukovyčovi. A aby rébus byl ještě spletitější, Julie Volodymirovna po Tyhypkovi žádá, aby její nabídku veřejně přijal ještě před druhým kolem - tedy aby jí tak pro prezidentský souboj 7. února veřejně vyjádřil podporu. Není tajemstvím, že ta by mohla rozhodnout: Viktor Janukovyč už podle odborníků veškerý svůj voličský potenciál vyčerpal a Julie Tymošenková už nejednou předvedla, že v závěrečných metrech volebních maratonů na Ukrajině nemá konkurenci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .