Odpůrci radaru zase přišli o jeden argument
Radar ano, ale jen za podmínky, že bude včleněn pod křídla Severoatlantické aliance. To je mantra parlamentních odpůrců vybudování americké radarové základny na českém území, tedy především sociálních demokratů a také Zelených. Hlavně ČSSD se ústy Jiřího Paroubka a Lubomíra Zaorálka zaklínala tím, že umístění radaru v Brdech nesmí být dvoustrannou česko-americkou iniciativou.
Právě skončená ministerská schůzka Severoatlantické aliance dává na tyto požadavky jasnou odpověď. Členské státy uvítaly bilaterální dohody mezi Washingtonem a Prahou a Washingtonem a Varšavou a vzaly tyto dokumenty na vědomí. Závěrečné komuniké výslovně zdůraznilo, že všechny aliancí rozpracované alternativy protiraketové obrany zahrnují plánované umístění amerických prostředků protiraketové obrany v Evropě.
To je na poměry diplomatického jazyka typického pro závěrečná komuniké velmi jasné prohlášení. Přitom ale není nijak překvapivé. Severoatlantická aliance už na jarním summitu v Bukurešti jednoznačně potvrdila, že pokud NATO někdy bude mít vlastní protiraketový systém, tak jedině takový, jehož základem bude americký obranný pilíř ve střední Evropě. Už to bylo jasné vzetí radaru v Česku a raket v Polsku pod křídla aliance.
Dnes skončená schůzka ministrů zahraničí aliance tak bukurešťské rozhodnutí potvrdila a zdůraznila. NATO v současnosti pracuje na svém protiraketovém systému, konkrétně na systému obrany bojiště. Ten ovšem není schopen ochránit teritorium členských států před mezikontinentálními raketami. V rámci aliance se nyní zkoumá, jak by se mohl tento systém spojit s americkým protiraketovým deštníkem tak, aby výsledkem byla obrana území aliance proti jakýmkoliv raketám eventuálně vypuštěným z oblasti Blízkého východu. Nezbývá než opakovat: v úvahách a plánech NATO hraje americký protiraketový systém zcela klíčovou roli. Podle diplomatických zdrojů aliance dokonce uvažuje o tom, že by se zcela spolehla pouze na americký deštník. Tato možnost však není příliš reálná, protože nesplňuje zadání summitu z Bukurešti, aby byl budoucí systém schopný pokrýt celé území aliance. Je to ale názorná ilustrace toho, že NATO americké rakety v Polsku a radar v Česku definitivně přijalo za své, natoizovalo, chcete-li.
Nyní nezbývá než se ptát, co na to říkají sociálně demokratičtí a zelení odpůrci radaru. Jak známo, generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer se před časem sešel s Jiřím Paroubkem. Znovu se odvoláme na vysoce postavený diplomatický zdroj: podle něj šéf aliance předsedovi ČSSD sdělil, že na Češích nyní záleží budoucnost společné alianční protiraketové obrany. Předseda ČSSD ale i poté na veřejnosti radar nepřestal odsuzovat. Změní své stanovisko po nynější schůzce aliance?
Pravděpodobně ne. Předseda ČSSD má jasně našlápnuto k vítězství v příštích parlamentních volbách. Vypadá to, že neudělá nic, co by nebylo v souladu s převládající náladou veřejnosti. Jak víme, radar většina našich spoluobčanů odmítá. Jiří Paroubek, alespoň jak ho dosud známe, nebude riskovat, že by tyto lidi popudil a eventuálně je přiměl volit komunisty, kteří budou proti americké základně vždy a za všech okolností. V postoji sociální demokracie tak pravděpodobně zvítězí momentální politický zájem nad dlouhodobějšími zájmy České republiky.
A jak se ČSSD vypořádá s tím, že NATO splnilo její podmínku a vzalo americký protiraketový systém pod svá křídla? Však oni v Lidovém domě něco vymyslí. Například to, že deštník bude formálně spadat pod alianci, ale v případě potřeby by pomyslné klíčky od něj měl v rukou Pentagon. Ale to je přece samozřejmé a není to nic jiného než výmluva. Momentálně se tak zdá, že Jiří Paroubek, pokud se skutečně vrátí do křesla českého premiéra, bude mít jednou svým partnerům v alianci co vysvětlovat.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.