Odpady a povolenky

27. březen 2007

Z údajů Evropské komise plyne, že recyklujeme nejvíce plastových obalů v celé Evropské unii a jsme současně zemí, kde se na jednoho obyvatele vyprodukuje nejméně obalů nerecyklovatelných. Toto lichotivé ekologické prvenství je čerstvého data. V loňském roce se u nás na hlavu vytřídilo čtyřicet tři kilogramů odpadu, přičemž ještě předloni to bylo o sedm kilogramů méně. Třídit odpad se už naučilo sedm Čechů z deseti a osmý to o sobě tvrdí, z čehož plyne, že se stydí za svou lenost. Protikladem k ekologickému povědomí jednotlivců je počínání našich průmyslníků, kteří zamořují ovzduší exhalacemi.

Ty jsou v přepočtu na obyvatele třetí největší v EU a ministerstvo průmyslu dokonce chtělo jejich množství ještě o čtvrtinu zvýšit. To ovšem v Bruselu neprošlo a emisních povolenek bylo našim znečišťovatelům atmosféry přiděleno o 16 procent méně. Že se na to kysele tváří třeba provozovatelé uhelných elektráren, lze pochopit. Klesnou jim zisky. Méně logická je ale reakce ministra průmyslu, který se přimlouvá za to, aby Česko podalo na Evropskou komisi žalobu. Ministr se ocitá v podezření, že místo zájmu občanů hájí zájmy průmyslníků. Ti ho ovšem nevolili a občany je pan ministr pověřen na průmyslníky dohlížet, nikoli se s nimi bratřit.

S tvrzením, že vypouštění CO2 zvyšuje životní úroveň, může pan ministr uspět u tří Čechů z deseti, kteří neumějí roztřídit odpad. Ani náhodou to nebude občan, kdo vydělá na vývozu špinavé energie, takže snížení limitu emisních povolenek nebude z pohledu občana žádná nespravedlnost. Spíše to vypadá, že se právě Evropská komise bere za naše skutečné zájmy. Od toho ji ostatně máme.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.