Odolnost a otevřenost Číny

14. květen 2008

Bitvu, kterou čínská vláda svádí s následky velkého zemětřesení, nelze sledovat bez pohnutí. Číňané jsou houževnatý národ schopný obdivuhodných výkonů - a přesně to se dá čekat od tisíců vojáků, policistů a záchranářů, kteří budou v troskách ještě dlouho pátrat po stopách života. Přejme jim úspěch a buďme s nimi aspoň v myšlenkách, ať máme k čínskému komunistickému režimu jakýkoli postoj.

Může nám však soucítění se záchranáři a mrtvými i zabránit v položení otázek, které bezprostředně po katastrofě vypadají nepřípadně, ale jednou budou stejně muset být vysloveny? Ta nejkardinálnější se týká počtu zemřelých. Zprvu to vypadalo na tisíce, nyní na desítky tisíc. Opravdu jich muselo být tolik? Nedalo se tomu nějak předejít?

Jistě, zemětřesení bylo velice silné. Ale v tom je první problém. Některé objekty jsou v Číně dimenzovány tak, aby takové otřesy vydržely. Například nová olympijská sportoviště. Jenže pravděpodobnost, že podobně ničivé zemětřesení Čínu zasáhne, je nízká: desetiprocentní na celé jedno půlstoletí. A právě proto, že je taková pohroma tak málo pravděpodobná, spokojovali se projektanti s návrhy méně odolnějších budov. Které jsou samozřejmě levnější, téměř o desetinu - a to je u velkých projektů nepřehlédnutelný rozdíl.

Další otázka: muselo být skutečně tolik obětí mezi školáky a studenty? Proč se zhroutily školy - a zůstaly stát stranické úřadovny?

A kdo vůbec schválil stavbu tolika panelových domů pro seizmickou oblast, kde jsou paneláky, jak je dávno známo, potenciálně smrtonosnou pastí?

Čína o neštěstí informuje zdánlivě velice otevřeně. Ale míra této otevřenosti se pozná, až si tyto otázky položí samotní Číňané.

autor: msl
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.