Odložený summit Rusko-Evropská unie

Na druhé straně se však vrcholné setkání představitelů Ruské federace a Evropské unie ještě nikdy neodkládalo, takže se zdá, že zejména pro Moskvu byly potíže Barrosova evropského exekutivního týmu vděčnou záminkou k tomu, aby načas přinejmenším zamlčela drobné i větší potíže, které ve vzájemných vztazích s Evropou existují.

Když se nad skutečnými důvody historicky prvního odkladu setkání vrcholných ruských a evropských politiků zamýšlí renomovaný ruský deník Izvěstija, připomíná, že na summitu měly být podepsány nové důležité dokumenty, které zatím nedokázala připravit ani ruská strana, ale ani Evropa. Přitom se předpokládalo, že tento summit vyhlásí nové strategické partnerství mezi Ruskem a rozšířenou společnou Evropou. Toto nové partnerství mělo být vyjádřeno, máme-li užít termínu z Blízkého východu, jakýmisi evropskými cestovními mapami, které by zahrnovaly 4 základní styčné plochy mezi oběma subjekty.

Hospodářství, zahraniční politiku a bezpečnost, vnitřní politiku a bezpečnost a konečně oblast vědy, vzdělání a kultury. A právě definitivní podoba těchto cestovních map se podle řady odborníků stala jablkem sváru už dlouho před dnešním neuskutečněným setkáním. Moskva podle některých zdrojů například odmítala pasáže společných úmluv, které se týkaly jejího vlivu na postsovětské státy a přímo ukládaly povinnost zrušit dvě zbylé ruské vojenské základny na území Gruzie.

Jak se zdá, skutečným problémem pro Moskvu je, že v Haagu měla poprvé jednat s rozšířenou Evropskou unií, jejímiž členy jsou v tuto chvíli dokonce tři bývalé sovětské svazové republiky. Jak pobaltské státy, tak další nedávné satelitní země jsou ve vztahu k Rusku mnohem tvrdší a kritičtější, než například Francie či Německo, přestože i tito v podstatě spolehliví evropští partneři nového Ruska v poslední době zvedají varující prst zejména tam, kde jde o nezávislé soudnictví v Rusku, o elementární demokratické normy i o staronový problém lidských práv. představy Moskvy a Bruselu o tom, jak se právě tyto fenomény v Rusku mají dále rozvíjet, se významně rozcházejí.

O moc lépe na tom nejsou ani další, tentokrát konkrétnější a praktičtější položky, které se měly stát obsahem jednání Haagského summitu. Jasno zatím není v otázkách úmluvy o nákladním tranzitu přes Kaliningradskou oblast. Ruští diplomaté přitom jazykem sobě vlastním upozorňují, že možnosti k vyjednávání jsou téměř vyčerpány. Z místa se nepohnula ani jednání o zavedení bezvízového režimu s některými státy. Moskva sice v řadě případů dosáhla alespoň zjednodušení vízové procedury, ale to celý problém z ruského hlediska nijak zásadně nemění.

Připomeňme ještě jednou, že Haagský summit nebyl zrušen, ale jen odložen. Podle již citového listu Izvěstija se tradiční metodou, jak problémy mezi Moskvou a Bruselem řešit, stává jejich odkládání na poslední chvíli. Tak tomu bylo v případě vzájemné dohody o již zmiňované ruské enklávě ve východní Evropě, Kaliningradské oblasti, a vlastně i v případě smlouvy o partnerství a spolupráci po rozšíření Evropské unie. Izvěstija podotýkají, že tato metoda Rusku hmatatelné úspěchy ještě nikdy nepřinesla.

Malá poznámka závěrem. V pondělí se v Haagu konal summit Evropská unie - Indie. Moskva se patrně nechce ocitnout v pozici Indie a to celkem právem. Ruská federace se třemi státy unie přímo hraničí a rozhodující část Ruska na evropském území alespoň geograficky leží. Na druhé straně však může z evropanského hlediska dnes být považováno za stejnou rozvojovou velmoc, jako je právě Indie. Největší problém Ruska ve vztahu ke zbytku světa tkví už od rozpadu Sovětského svazu právě ve schopnosti sebehodnocení a reálného posouzení vlastních sil a ambic. Čím rychleji Rusko tuto schopnost získá, tím více prospěje jak samo sobě, tak všem svým sousedům a politickým i hospodářským partnerům v Evropě i jinde.