Odchod Topolánka z čela ODS

A strana právě v předvolebním období nemohla potřebovat dvojvládí volebního lídra, na kterého bude upřena veškerá pozornost, a předsedy který má zůstat takřka neviditelný, ale formálně by ODS dál řídil. Dnešní Topolánkův ústup a předání veškerých pravomocí volebnímu lídru Petru Nečasovi, které ještě musí stvrdit přespříští týden Výkonná rada, je tedy logickým vyústěním situace, ve Topolánkovi nic jiného nezbývalo, pokud by nechtěl hrát nedůstojnou roli. Od minulého týdne musel zjistit, že když se podvolil nátlaku na rezignaci prvého muže pro volby, jeho další setrvávání v předsednickém křesle si strana v drtivé většině nepřeje a šance to zvrátit jsou v dané chvíli nulové.

Nyní je nejpravděpodobnější, že se do voleb s uprázdněným postem šéfa strany nic nestane. Nečas bude vystupovat vlastně jako předseda, automatický chod partaje zřejmě dál bude na prvém místopředsedovi Davidu Vodrážkovi, možná společně s dalšími místopředsedy, a vše další se uvidí podle toho, jak ODS uspěje u voličů.
O ně samozřejmě v celé záležitosti jde především. Více méně zpanikaření Občanští demokraté zkrátka usoudili, že současnou ztrátu volebních preferencích na ČSSD mohou snížit jedině výměnou prvého muže. Že k tomu jako posloužil dnes vcelku dobře známý, buď původně neveřejný rozhovor Topolánka při fotografování do gay magazinu Lui, přičemž Topolánkovy výroky se souvislostí vytrhala a bombasticky rozšířila média, je už vlastně podružné. Stejně jako to, že prostořeký předseda tentokrát ani zdaleka nepovídal tak hrozné věci, jak to vypadalo ve zkratkovité, titulkové podobě. Topolánek prostě začal být ODS přítěží a tak se stroj na jeho odstraněni nezastavitelně rozjel. Předseda senátu Přemysl Sobotka, uvnitř ODS sice zdaleka ne podstatný, ale navenek reprezentativní senior s prezidentskou ambicí si možná jednou bude říkat, že si měl výzvu k Topolánkově odstoupení nejprve klidně promyslet. Ale nejen on se bude utěšovat, že i když šlo o nespravedlivé nařčení, Topolánek se už před tím dopustil řady jiných přešlapů, které stranu poškozovaly. Můžeme jen opakovat, že to ovšem měli jeho kritikové a odpůrci vědět dřív a strana neměla kontroverzního politika potvrzovat ve funkci před koncem loňského roku na řádném kongresu. Tehdy ale v ODS zřejmě převládala obava z dopadů výměny předsedy půl roku před volbami. Paradoxně se tak stalo jen pár týdnů, než se volby uskuteční.

Jak už bylo několik řečeno, širokou veřejnost „nevymáchaný“ Topolánek bezesporu unavoval a na ODS tak padal jeho stín, to je více méně nesporné. Přesto zůstává velký otazník nad tím, zda výměna nekontrolovatelného Topolánka za podstatně uměřenějšího Nečase skutečně přinese užitek. Jistou výhodu lze vidět v tom, že krátce před volbami stanul v čele strany člověk sice rozhodně nikoliv neznámý, ale zároveň neokoukaný, zatímco šéfa ČSSD Jiřího Paroubka už mají lidé na očích prakticky dnes a denně hodně dlouhou dobu. Pozornost k Nečasovi i ODS tedy může být docela značná a spořádaný otec čtyř dětí a praktikující křesťan, zřejmě bez vazeb na podnikatelskou sféru, lobbystické kruhy nebo dokonce nitek k šedé ekonomické zóně, má vcelku šanci sbírat pozitivní body. Důležité samozřejmě bude, jak se s novou rolí vyrovná a jak bude například schopen diskutovat na televizní obrazovce se zkušeným a bojovným Paroubkem. Skeptičtější pozorovatelé míní, že i kdyby Nečas vcelku obstál, k vyrovnanějšímu volebnímu výsledku to nepostačí, natož snad dokonce k vítězství. Mimo jiné i proto, že když už se ODS odhodlala odstranit Topolánka, měla změn učinit víc a ukázat voličům, že si je vědoma, co a kdo všechno jí v posledních letech sráží.

A zdá se rovněž, že účelně a profesionálně vedená kampaň sociálních demokratů, zacílená i na doposud nerozhodnuté voliče, podle všeho přinese ovoce. Jinou věcí ovšem je, zda může ČSSD volební vítězství stačit k sestavení vlády, protože se zatím zdá, že se do sněmovny dostane více menších stran, které by se raději spojily s občanskými demokraty. Vidina koalice čtyř, možná až pěti subjektů na čele s ODS není vůbec nereálná a v Lidovém domě si to už asi musí uvědomovat. Kampaň proto můžeme čekat opět dost nevybíravou. V ostrosti těžko poleví i ODS, přestože jí nevede rezolutní Topolánek. Konečně i Nečas je známý protilevicovou rétorikou. Která ovšem sama mnoho nezmůže a Nečas nebude mít kdy předvést stranu v nějakém novém, čistším světle. Což přesto neznamená, že se nemůže stát příštím premiérem. Hodně bude záležet právě na něm.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.