Óda na předsedu strany

17. červenec 2009

Už jsem před časem vyjádřil jistou nelibost, že se v seriózní poznámce, o jakou se tady v pátek snažím, musím věnovat podivuhodné pozornosti bulvárních médií, často velmi nechutné, kterou věnují manželce předsedy ČSSD Petře Paroubkové. Obhroublé hloupoučké karikatury by nestály za řeč, pokud by už nebyly i součástí seriózního veřejného prostoru.

Proč? Bohužel i proto, že Paroubkova manželka dělá vše, aby se v centru pozornosti udržela.

V České republice, s ohledem na historii, je značná svoboda slova. To by ale nemělo znamenat, že je možné naprosto vše. Proto různá omezení existují, včetně ochrany osobnosti, i když někteří soudí, že jsou nedostatečná.

Jenže jak chcete posuzovat karikaturu, založenou na přehánění? A o tu se Paroubková soudila. Pak se ale nemůže divit, že se z bulváru přelije do všech médií.

A co si myslet o "Ódě na manžela" zveřejněné na internetovém blogu, které si díky okurkové sezóně už povšimla snad všechna média? Takto se rozhodně nechová osobnost, která se chce držet v tichém ústraní a média neprovokovat.

Veřejné osoby dobře vědí, že média jsou základem jejich práce, proto s nimi promyšleně pracují, a útoky na ně jsou často součásti jejich taktiky. Pracuje snad Paroubková stejným způsobem? Skoro by se tak zdálo.

Až příliš ochotně se totiž stává součástí politického profilu svého manžela, významného politika, ze kterého skutečně pravicová média vyrábějí div ne archetyp zla. Ale proč se vlastně podivujeme, že pravicová média nemají schopného levicového politika ráda?

A dnešní politik je právě takovou profesí, která s médii pracuje a musí pracovat. Jestliže přitom má v každou chvíli, včetně stranických sjezdů a tiskových konferencí, po boku svou manželku, nemůže se divit, že ji média, právě ta nenakloněná, nevynechají.

Jak praví stará moudrost, kdo pracuje s ohněm, musí počítat, že se někdy spálí. Pak je ale lépe oheň nedmýchat.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.