Od Katalánska k Jižnímu Súdánu aneb Atlas separatistických hnutí

O nezávislosti své domoviny před týdnem hlasovalo v referendu pouhých 42 procent Katalánců, ale přes devadesát procent z těch, kdo tak učinili, se vyslovilo pro odtržení od Španělska. Zatím není jasné, jak se bude překotná situace nadále vyvíjet. Katalánští vůdci nicméně trvají na cestě k nezávislosti, zatímco centrální madridská vláda výsledky referenda stále tvrdě odmítá.

Ačkoli Katalánsko v současnosti míří k sebeurčení nejvýznačnějším a nejnaléhavějším způsobem, najdeme napříč světem mnoho dalších regionů, které se o totéž v posledních letech pokusily. Někde uspěly, jinde se to nepodařilo. Ale i pro ty, kdo svůj boj vyhráli, nevedla nezávislost nutně ke šťastným koncům, podotýká Deutsche Welle. A úvodem zaměřuje pohled na československou zkušenost.

Československo se v klidu a míru rozdělilo na Českou republiku a Slovensko 1. ledna roku 1993. Do dějin se vznik dvou samostatných států zapsal jako „sametový rozvod“. S poukazem na „sametovou revoluci“, která vypukla na sklonku roku 1989 a nakonec vedla k rychlému pádu komunistického režimu, připomíná německá stanice.

Krátce po revoluci se začala rychle prohlubovat propast mezi oběma celky federálního státu a v listopadu roku 1992 parlament odhlasoval jeho zánik. Rozvod byl nesporným úspěchem. Dnes patří jak Česká republika, tak Slovensko, k úspěšným zemím s prosperujícími ekonomikami.

Česko se v rámci Evropské unie v současnosti může pochlubit vůbec nejnižší mírou nezaměstnanosti. A Slovensko se v eurozóně řadí k nejrychleji se rozvíjejícím zemím, upozorňuje Deutsche Welle a pro další příklad míří na Východní Timor.

Vlajky, Skotsko, Velká Británie, referendum, brexit|foto: Viktor Daněk

Chudý a nestabilní

Dokud na sklonku roku 1975 nevyhlásil nezávislost, byl ostrovní Východní Timor po staletí portugalskou kolonií. Emancipační euforie ale neměla dlouhého trvání a mladý stát krátce poté obsadila Indonésie.

Následná čtyřiadvacetiletá okupace měla brutální tvář a fatální následky. Životy jí zaplatilo nejméně sto, ale možná až dvě stě tisíc tamních obyvatel. Jde o velmi tragickou bilanci, když si uvědomíme, že ostrov má zhruba milion obyvatel.

V roce 1999 se pod patronací OSN uskutečnilo referendum, ve kterém se drtivá většina obyvatel vyslovila pro samostatný a svobodný život. V květnu 2002 se Východotimorská demokratická republika, známá spíše pod názvem Východní Timor, stala nejmladším asijským státem, kterým zůstává dodnes. Dekády násilí ale zanechaly tragické následky.

Východní Timor stále sužuje politická a hospodářská nestabilita, východoasijská republika zůstává jednou z nejchudších zemí světa. Téměř veškerá populace strádá v nedostatku všeho druhu, dlouhotrvající konflikty se podepsaly na nefunkční státní správě a také na chronickém nedostatku vzdělaných a kvalifikovaných pracovníků – přibližuje Deutsche Welle a míří na Balkán.

map of Europe if every separatist movement was successful pic.twitter.com/Ix2vh2soEQ

— Seva (@SevaUT) October 2, 2017

Převážně Albánci osídlené Kosovo bylo po mnoho let provincií Srbska, které samo patřilo do bývalé Jugoslávie. Ta se ale rozpadla v devadesátých letech ve víru krvavých konfliktů a etnických čistek a v Kosovu se rychle etablovalo hnutí za nezávislost, kterému zakrátko dominovala Kosovská osvobozenecká armáda. Srbská armáda odpověděla tvrdě a albánské bojůvky jí nezůstaly nic dlužny.

V roce 1999, kdy boje mezi srbskými silami a albánskými ozbrojenými skupinami eskalovaly, zahájila Severoatlantická aliance v čele se Spojenými státy vzdušné údery na srbské území. Měsíc trvající útoky nakonec přinutily Bělehrad ke stažení svých sil z odbojného regionu.

Spor se vede o hraniční přechody Jarinje a Brnjak mezi Srbskem a Kosovem|foto: Martin Dorazín

Kosovo nakonec v roce 2008 s podporou USA a mnoha zemí Evropské unie vyhlásilo nezávislost na základě výsledků referenda. Narodila se samostatná Kosovská republika. Srbsko ale tento krok nikdy neuznalo a Kosovo stále považuje za své výsostné území.

Opírá se přitom o podporu spřáteleného Ruska, které brání tomu, aby se nejmladší evropský stát připojil k OSN. Evropskou unií zprostředkovaná jednání o „normalizaci vztahů mezi Srbskem a Kosovem“ probíhají v Bruselu od roku 2013. Obě vlády podepsaly více než tři desítky dohod, jejich realizace ale podle německé stanice značně pokulhává.

Druhé skotské referendum?

Další zastávkou je Skotsko, které je součástí Spojeného království už přes 300 let, a mnoha Skotům se to nelíbí. Mají svůj vlastní parlament a Skotská národní strana SNP už po dlouhou dobu prosazuje úplnou nezávislost. V referendu v roce 2014 se sice národní emancipaci nastolit nepodařilo, po loňském plebiscitu o brexitu jsou ale myšlenky na získání samostatnosti opět na stole.

První ministryně skotské vlády Nicola Sturgeonová je přesvědčená, že její země, která loni v létě brexit odmítla, by neměla být nucena automaticky opustit evropský blok spolu se zbytkem Spojeného království. Další referendum o nezávislosti proto chce uspořádat napřesrok, kdy budou detaily brexitu jasnější.

Současné průzkumy veřejného mínění nicméně naznačují, že výsledek všelidového hlasování by byl pravděpodobně stejný jako ten v roce 2014, kdy se nadpoloviční většina Skotů vyslovila pro setrvání ve svazku s Londýnem, informuje server Deutsche Welle. A závěrem se věnuje Jižnímu Súdánu.

Beznadějná situace

Jižní Súdán se oddělil od mateřského Súdánu 9. července 2011 a dodnes je nejmladším státem světa. Jeho osamostatnění znamenalo konec letitého konfliktu, který začal ještě předtím, než samotný Súdán získal v roce 1956 nezávislost na Velké Británii.

Jižní Súdán |foto: CC BY 2.0

Obyvatelé jižních částí tohoto velkého afrického státu, které jsou převážně křesťanské a zalidněné mnoha etnickými skupinami, se po léta cítili diskriminovaní centrální vládou a severními provinciemi s většinovým muslimským obyvatelstvem.

Různé povstalecké skupiny, včetně Súdánského lidového osvobozeneckého hnutí, tak pozvedly zbraně proti vládě v Chartúmu. Brutální odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Po vleklém konfliktu podepsaly obě strany v roce 2005 dohodu o míru, a v regionálním referendu v roce 2011 podpořilo nezávislost jihu 98,8 procent voličů.

Ale naděje a sny mnoha jižních Súdánců vzaly za své, když v roce 2013 vypukla občanská válka mezi vládou jižního Súdánu a koalicí povstaleckých skupin. Další mírová smlouva byla uzavřena v roce 2015. Ale dědictví vleklých konfliktů, které přinesly několik masivních uprchlických vln a vyžádaly si desítky tisíc lidských životů, do budoucna nepřináší příliš nadějné vyhlídky, konstatuje na závěr server německé stanice Deutsche Welle.