Ocenění české vědy III

Miroslav Smotlacha
...k houbám jsem se dostal už když jsem byl "na houbách"

Otec Miroslava Smotlachy František byl nejen slavný mykolog, ale zároveň i zakladatel vysokoškolského sportu. V roce 1910 se ujal myšlenky založit u nás první univerzitní sportovní spolek pod dlouhým názvem "Vysokoškolský spolek pro tělocvik a sport, hry a skauting". Největší zájem byl o fotbal, dále pak o sokolský tělocvik, lehkou atletiku, plavání, házenou, tenis, cyklistiku, bruslení a sáňkování. Raritou byli 3 lyžaři. Otec František Smotlacha byl tak výraznou a známou osobností, že v duchu rodinných tradic se odvíjí i životní dráha jeho syna.

Miroslav Smotlacha vystudoval Masarykovo reálné gymnázium. Měl štěstí na elitní učitele i spolužáky, studoval zde na příklad i Jan Werich. Maturoval v roce 1939 a jeho vstup do dospělosti byl velmi dramaticky poznamenán německými represemi proti studentům po událostech 17. listopadu při pohřbu Jana Opletala. Dvakrát unikl smrti o vlásek. Jeden den po popravě studentských vůdců měl být jmenován do předsednictva Svazu vysokoškoláků a když Němci ve známé tělocvičně Marathon zatýkali studenty, jemu se podařilo připlést mezi středoškoláky, kteří zde měli právě hodinu tělocviku. Za války, kdy byly vysoké školy zavřeny, pracoval jako laborant.

Po válce vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Očekávalo se od něj, že bude stejně jako otec sportovec a mykolog. Toto očekávání naplnil. Hrál hokej s Malečkem a dalšími legendárními hokejisty, lyžoval, pěstoval přespolní běh a byl dokonce i mistrem republiky ve střelbě z vojenské pušky. Jeho odborný zájem se ale zaměřil na potravinářství. Stal se vedoucím vývojového oddělení pro zmrazování potravin v Čs. mrazírnách. V té době bylo zmrazování novou záležitostí a bylo třeba řešit řadu zcela originálních problémů. Obtížnost této práce ilustruje fakt, že častým střídáním teplot přišel Miroslav Smotlacha prakticky zcela o hlas a od té doby jen šeptá.

Zmrazování potravin se stále pokládá za nejvhodnější způsob konzervace při zachování prakticky původní nutriční hodnoty. Dobře zmrazené potraviny zůstávají i po dlouhém skladování ve stavu, který se blíží čerstvému. Hlavním principem zmrazování je poznatek, že s klesající teplotou se výrazně zpomaluje rychlost řady chemických reakcí včetně mikrobiálních a enzymatických procesů. Potraviny obsahují významné množství vody, v níž jsou v různých formách obsaženy soli, vitaminy, cukry, bílkoviny a stopové prvky. S klesající teplotou se tvoří krystalky ledu, jejichž velikost je nepřímo úměrná rychlosti zchlazování. Při zmrazování potravin je žádoucí, aby se vytvořily krystalky co nejmenší, které méně poškozují tkáň protože vodu sbírají z bezprostřední blízkosti krystalizačního centra. Při rozmrazení je pak možné rychlé vrácení vody na původní místa a potravina se vrací do původního stavu téměř bez následků. Hlavním požadavkem je tedy rychlé zmrazení. Protože Miroslav Smotlacha je srdcem mykolog, již na přelomu 40. a 50. let experimentoval se zmrazováním hub. Aby byly inaktivovány enzymy, je třeba houby před zmrazením povařit a zmrazit je již nakrájené na plátky. Československo krátce po válce zásluhou M. Smotlachy vyváželo zmrazené houby, to ovšem byla tehdy naprostá novinka. Jeho zmrazené zeleninové směsi se vyrábějí dodnes.

Miroslav Smotlacha je dlouholetým členem České potravinářské společnosti a Spolku pro racionální výživu. Logicky nebyl jen řadovým členem, ale vůdčí osobností. Za zdravou výživu považuje jíst všechno, ale s mírou. Nemá rád komerci v potravinářství, která často halasně propaguje potraviny, jejichž prospěšnost pro lidský organismus je přinejmenším problematická. Za obrovský prohřešek považuje kouření. Je ve svých 85 letech neobyčejně vitální a činorodý a rád poukazuje na to, že všichni jeho spolužáci, kteří dosud žijí a s nimiž se pravidelně setkává, jsou nekuřáci.

Po smrti svého otce se stal jednatelem Československé mykologické společnosti a příští rok oslaví 50 let v této funkci. Patří to podle jeho slov do Guinessovy knihy rekordů. Tvrdí, že se vždy na rozdíl od svého otce, zabýval spíše praktickou mykologií. Napsal řadu příruček pro houbaře a jeho dílo - Smotlachův atlas hub dosáhl ve čtyřech vydáních rekordního nákladu 300 000 výtisků. Je soudním znalcem v oboru mykologie a zabývá se výchovou svých následovníků.

Miroslav Smotlacha vede dále pracoviště zabývající se dřevokaznými škůdci. Zachránil již řadu významných stavebních památek tím, že určil, jakým druhem škůdce jsou ohroženy, jaké nebezpečí jim hrozí a jak proti němu postupovat. Vypracoval posudek na stav Valdštejnského paláce a Jízdárny před jejich rekonstrukcí a stále upozorňuje na to, že ohrožena je i řada dalších historických staveb. Protože dřevokazné houby žijí z celulózy, dokáží zcela zničit dřevěné části a způsobit i zkázu celé stavby. Musí se proti nim postupovat důsledně, zničit jejich podhoubí, provést chemické ošetření nebo i výměnu všech dřevěných částí. Tito škůdci jsou velmi agresivní a vždy hrozí jejich rozšíření do okolí. Proto neúnavně bojuje proti nezodpovědnému zacházení s památkově chráněnými objekty, které spočívá třeba jen v opravě fasády a nerespektuje doporučení k rasantnímu zničení všech těchto nebezpečných nepřátel našeho kulturního dědictví. V této záslužné práci pokračuje i Smotlachova dcera.

Tím, že Miroslav Smotlacha tak vehementně popularizuje houbaření, vštěpuje lidem lásku a úctu k celé přírodě. To je jeho obrovská zásluha. S optimistickým úsměvem vzkazuje: "Chraňte naše krásné lesy a houby v nich."