Obyvatelstvo Evropy stárne a bude muset déle pracovat

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (angl. zkratkou OECD) vydala v těchto dnech zprávu, v níž upozorňuje na následky, které by v budoucnu mohlo mít celkové stárnutí obyvatel. Zatímco ještě před 50 lety se obyvatelé dnešních průmyslově vyspělých zemí dožívali průměrně jen 63 let, dnes je to o 15 let více, asi 78 let, a v roce 2050 to bude podle odhadu odborníků o dalších 5 let více, přes 83 let.

Tento demografický trend, způsobený zejména lepší lékařskou péčí, kdy si moderní medicína dovede poměrně snadno poradit i s mnoha vážnými chorobami, na něž se ještě donedávna umíralo, má ovšem i své stinné stránky. Především v tom, že neúměrně zatěžuje veřejné rozpočty vyspělých zemí - do takové míry, jaká prostě nebude únosná do nekonečna.

Na pracovním trhu způsobuje stárnoucí populace inflaci mezd, což spolu s napětím veřejných financí ve svých důsledcích omezuje růst životní úrovně. Odborníci z OECD tak vypočítali, že během příštích 30 let poklesne ekonomický růst vyspělých zemí o třetinu, pouze na 1,7 % ročně, budou-li lidé nadále odcházet do důchodu ve stejném věku jako nyní.

Z odborné studie vyplývá, že v roce 2050 bude v zemích OECD, k nimž už několik let patří i Česká republika, připadat na 10 aktivních, výdělečně činných pracovníků v průměru více než 7 neaktivních lidí, většinou staršího věku. Pro srovnání dodejme, že v roce 2000 jich na 10 byli jen 4.

Přitom nejhorší situace je u nás v Evropě, kde máme také trvale nejvyšší výdaje na sociální a zdravotní zabezpečení: podle odhadu odborníků OECD se za 50 let počet aktivních a neaktivních lidí v Evropě prakticky vyrovná - a bude to tedy poměr jedna ku jedné.

Dovedeme si představit, jak velký nápor to bude znamenat na veřejné rozpočty ekonomicky vyspělých, evropských zemí. Zatímco v roce 1970 si například v Německu lidé po odchodu do důchodu užili v průměru ještě 10 let spokojeného života, dnešní němečtí důchodci se mohou těšit na přibližně dalších 18 let bezpracného odpočinku. A ve Francii, kde to tehdy bylo 11 let, to brzy bude dokonce skoro 22 let. Tedy prakticky dvakrát tolik.

Studie OECD proto vyzývá k radikální změně současné důchodové politiky a především k přehodnocení zažitých postojů na pracovním trhu. Jedním z prvních kroků by prý měla být úprava důchodů a sociálních dávek tak, aby pokud možno už nedocházelo k předčasným odchodům do důchodu. Pouhé zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu však nestačí - pokud nadále zůstanou v plastnosti štědré sociální dávky a vysoká podpora v nezaměstnanosti, které de fakto odrazují lidi od toho, aby pokračovali v práci.

Je proto důležité, tvrdí OECD, aby na starší lidi nedopadalo vysoké "implicitní" zdanění, pokud se rozhodnou v práci pokračovat. To znamená, že zatím v práci pobírají relativně méně, než když odejdou do důchodu. To by se mělo změnit.

Další hluboká proměna bude muset podle odborníků nastat také na straně zaměstnavatelů. Jde o to, aby vedoucí podniků přestali nahlížet "negativně" na své starší zaměstnance a naopak se je snažili v práci udržet co nejdéle. Takový přístup předpokládá například možnost dalšího "školení" i ve vyšším věku anebo mnohem pružnější nabídku pracovních míst na časově zkrácený úvazek.

Řada společností a podniků dosud uplatňuje zásadu povinného odchodu do důchodu v určitém věku, což odborníci OECD kritizují, ale upozorňují, že samotná legislativa na ochranu starších pracovníků nestačí: mohla by být dokonce kontra-produktivní, pokud by "odrazovala" podnikatele od najímání starších lidí.

Jak vidíme, bude to asi hlavně problém psychologický. A to jak pro nastupující generaci důchodců, tak pro mladé lidi v produktivním věku, a zvláště pro vedoucí a řídící pracovníky, kteří o zaměstnávání lidí rozhodují. Možná teprve sociální tlaky v příštích desetiletích přivodí změnu postoje v tak důležité a citlivé oblasti, jakou představuje lidské zaměstnání.