Obyvatelé Fergusonu jsou plni hněvu, vzteku a frustrace

Dnes je jméno teenagera, kterého v americkém Fergusonu zastřelil policista, symbolem boje za změnu rasových poměrů ve Spojených státech a debaty o roli americké policie.

Protesty rezonují v amerických médiích i popkultuře. Na stranu demonstrantů se přidávají rapeři a hiphopové skupiny, které se skrze hudbu pokoušejí popsat pocity afroamerické komunity. Kde hledat příčiny problémů, které po letech zametání pod koberec vyústily v násilné střety s policií? V jakých podmínkách americká černošská komunita žije?

Jméno osmnáctiletého černošského mladíka zní dvacetitisícovým Fergusonem téměř tři týdny. Smrt teenagera, kterého, přestože byl neozbrojený, zastřelil v srpnové víkendové odpoledne bílý policista, se stala roznětkou protestů, ve kterých jde o mnohem víc než jen o ojedinělý případ.

„Rasová nerovnost v Americe stále existuje. Je tu obrovský nepoměr mezi tím, jak žijí lidé v černošských a bílých komunitách,“ říká dvaatřicetiletá studentka Jennifer Coolleyová, kterou potkávám mezi stovkami demonstrantů ve Fergusonu. Chování policie k Afroameričanům, a především pak afroamerickým mladým mužům, je podle ní jedním z nejmarkantnějších příkladů, kde se rasové napětí projevuje.

Zastřelení čerstvého středoškolského absolventa Michaela Browna policistou podle instalatéra Anthony Clarka není výjimkou. Na podobné případy je možné narazit kdekoli po celých Spojených státech. „Policisté jsou jediní, kteří mají právo střílet. Ale měli by dělat všechno pro to, aby k takovým věcem nedocházelo.“

Identické zážitky s policií líčí drtivá většina mladých můžu, kteří tvoří jádro protestu. O neustálých policejních kontrolách mluví i o generaci starší přátelé, rodiče, příbuzní, muži i ženy. Osud Mika Browna mohl potkat kohokoli, proto jeho příběh rozpohyboval nejen poklidné dvacetitisícové město, ale rezonuje celou Amerikou.

Pastor Kevin Brown, který do Fergusonu přijel z kalifornského Sacramenta, má podobnou zkušenost. „To, co se tu stalo, byla nespravedlnost. Byl zastřelen mladý člověk bez jakéhokoliv smyslu. Není to ojedinělý izolovaný případ, a to kumuluje vztek, hněv a frustraci.“

V americkém městečku Ferguson znovu vyšly do ulic stovky lidí|foto: Lenka Kabrhelová

Propast mezi generacemi afroamerické komunity je podle pastora jednou z příčin, proč problémy tak ostře vyhřezly na povrch. Skutečný důvod problémů vidí v systému, který je vybudovaný na nerovnosti a nese v sobě dědictví rasistické minulosti. „Stačí se podívat na čísla. Afroameričané jsou posíláni do vězení, existují opatření, která cílí specificky na mladé černošské muže. Systém se musí změnit v celé zemi.“

Jak rodák ze sousedního předměstí Phonso Scott líčí, stačí jeden úkrok a život může sklouznout na šikmou plochu. Sešup je pak schopný zastavit málokdo. I Phonso měl jako náctiletý s policií konflikt.

Nedorozumění, jak incident označuje, při kterém se ocitnul sám v domě středoškolského kamaráda s jeho herní konzolí v ruce, se vysvětlilo. Zprvu vyděšená spolužákova matka všechna obvinění stáhla. Phonso skončil na 4 měsíce v nápravném zařízení. Byl to pro něj přelomový zážitek.

„Ty 4 měsíce byly strašné. Bylo mi 18 let a vnímal jsem to jako celý rok. Rázem se ocitnete v nejdrsnější společnosti. Všude kolem vás obrovští chlapi, kteří strávili ve vězení půl života. Nemáte soukromí, křičí na vás, jste míň než mravenec. Naštěstí jsem mohl hrát basketbal a karty. Jen tak jsem to přežil.“

Jak je sám přesvědčený, měl štěstí. Povedlo se mu najít práci, s policií od té doby neměl jediný problém. Mnozí ale takové štěstí nemají. Záznam v rejstříku končí marnými pokusy najít si práci, dalšími kontrolami policie a kolotočem problémů.

Mnohé z toho, o čem teď mluví černošští obyvatelé St. Louis, důvěrně znají příslušníci jiných afroamerických, i hispánských komunit. Už desetiletí popisuje každodenní životní lopotu a realitu amerických předměstí hip hop a rap.

Mnozí američtí hiphopoví zpěváci se přidávají k protestujícím obyvatelům Fergusonu. Svou tvorbou se pokoušejí vyjádřit pocity, které afroamerickou komunitou zmítají. Hněv, rozhořčení, smutek, žal i revolta. Emoce nepřetahují rapeři v Molotovovy koktejly, ale v hudbu a verše.

Rapper Jay-Z|foto: Getty Images, Imagenet, MTV Networks Europe (Press Office)

Rozplést příčiny a důsledky všech problémů nebude jednoduché ani rychlé. A především k takovému úsilí je potřeba vůle.

Jak v davu protestujících poznamenává třiatřicetiletý Anthony, pro mnoho Američanů je těžké si jen přiznat, že na jiné lidi hledí přeci jen skrze prsty, jenom kvůli barvě pleti. „Skutečnou rovnoprávnost tu nebudeme mít do té doby, než lidé budou schopni vykročit ze své komfortní zóny, opustit stereotypy a přiznat si realitu.“