Obehraná písnička o imunitě

Přesně v tomto stylu proběhlo jednání Senátu, které se zabývalo návrhem schváleným poslanci pár týdnů před volbami. Tehdy nenašli zákonodárci v dolní parlamentní komoře odvahu, aby odmítli návrh změny příslušné pasáže české ústavy. Konkrétně poslanci drtivou většinou přijali zrušení tzv. doživotní imunity. Pro přesnost ocituji stále ještě platné znění ústavy: "Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno."

Tato část by měla být změněna v tom, že by stíhání mělo být vyloučeno pouze po dobu trvání mandátu. Podmiňovací způsob je na místě. Změna ústavy musí totiž projít, jak ve sněmovně tak i v Senátu. A právě v horní parlamentní komoře patrně tento návrh narazí. Jak už bývá u imunity obvyklé, nebude to oficiálně kvůli tomu, že by si zákonodárci nechtěli omezit některé výsady. Ale jako tradičně půjde podle všeho o zástupný problém.

Tentokrát se odehrál v Senátu spor o to, zda lze návrh pozměnit a vrátit ho zpět do sněmovny a zda by o něm mohla sněmovna hlasovat, když po volbách bude její složení jiné než v momentu, kdy původní návrh prošel. Většina občanských demokratů v Senátu totiž tvrdí, že když už omezovat imunitu, tak důkladně. Podle nich by poslanci a senátoři měli být chráněni jen za své slovní projevy a hlasování v parlamentu a jen po dobu výkonu mandátu. Tímto způsobem by chtěli návrh Poslanecké sněmovny upravit.

Nakolik je to možné, o tom vedou právníci spor. Proto senátoři o sněmovním návrhu nehlasovali a odsunuli celý problém až na podzim. V této souvislosti je zajímavé, že se příliš nehovoří o tom, že nejde o "obyčejný" zákon, ale o zákon ústavní. A ten vyžaduje přijetí ústavní většinou a to v obou komorách. Z tohoto úhlu pohledu by se zdálo logické, že by do něj senátoři neměli zasahovat.

Ostatně nic jim nebrání v tom, přijít s vlastním návrhem, který by po přijetí v horní komoře mohla posoudit komora dolní. Takto pouze vzbuzují podezření, že jde o hru s občany. Když už poslanci před volbami kvůli voličům nemohli omezení imunity odmítnou, spolehli se na kolegy ze Senátu, že to budou právě oni, kdo přijetí takovéto změny ústavy zabrání. Samozřejmě jde pouze o spekulaci. Dosavadní vývoj ji však zatím nijak nevyvrací. Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že si většina zákonodárců z občanů dělá spíše legraci. Tito poslanci a senátoři by měli na rovinu sdělit, že s rozsahem imunity jsou nadmíru spokojeni a že s tímto stavem nic dělat nechtějí. Alespoň by si ušetřili trapné chvilky, kdy musí hledat nejrůznější záminky, proč návrh změny ústavy zamítnout.

Tvrzení o tom, že není dobrá cesta postupných omezení a že je lepší rovnou prosadit komplexní změnu, je poněkud falešné. K dílčí úpravě totiž už před několika lety došlo. Konkrétně v pasáži, která se týká přestupků. Pro připomenutí ocituji z české ústavy: "Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak." Konec citátu. Zákon v této souvislosti nabídl poslancům a senátorům možnost, vybrat si, zda jejich přestupky bude řešit policie či úřady, nebo jejich kolegové v parlamentu. Předtím první varianta nebyla prakticky možná. Vrátím-li se k poslaneckému návrhu, o kterém měl v těchto dnech rozhodnout Senát, nebyl by problém další krok omezující imunitu podpořit. Pojetí imunity by se nezhroutilo a nijak by neomezilo případné nové návrhy. Vždyť pokud by skutečně v budoucnosti prošel například návrh na zúžení imunity zákonodárců pouze na projevy a hlasování v parlamentu a po dobu výkonu mandátu, bylo by to logickým pokračováním předchozích změn. Ostatně nejnovější návrh v Poslanecké sněmovně předložili lidovci před volbami úmyslně v mírnější formě. Počítali totiž s tím, že by razantnější změny těžko prošly. Jak naznačuje realita, ani to nemusí být v boji proti příliš rozsáhlé imunitě zákonodárců nic platné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání