Občané vyšší kategorie

3. únor 2006

"Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno." Tolik citát příslušné pasáže české ústavy. Právě toto ustanovení ušetřilo senátorce Lianě Janáčkové návštěvu policie. Ta ji totiž podezírala ze zneužití pravomocí veřejného činitele.

Konkrétně měla senátorka, tehdy jako starostka jedné z městských částí Ostravy, neoprávněně vyplatit pět milionů korun odstupného představiteli firmy, která provozovala koupaliště. Na tomto případu je zajímavé, že ho policie už dvakrát odložila. Vzhledem k tomu, že od údajného spáchání trestného činu uplynulo už zhruba osm let, je překvapivé, že ho policie chtěla znovu prošetřit a že ho rovnou nesmetla ze stolu. Není totiž veřejně známo, že by zjistila nějaké nové skutečnosti. Přesto je podivné, že senátoři přijali roli spravedlivých a sami rozhodli o nevině Janáčkové. Jak jinak vyložit rozhodnutí o tom, že neumožní policii, aby celý případ prošetřila. Jak dokazuje výsledek dosavadních vyšetřování, nemá senátorka důvod k obavám, že by kroky policie byly nějak politicky motivované.

Takže svým způsobem neexistuje pádný důvod, proč by se senátorka musela za imunitu skrývat. A nic na tom nemění ani některé signály, že v pozadí sporu se mohou objevovat náznaky lokálních politických sporů. Ostatně paní senátorka by nebyla zdaleka jediným občanem tohoto státu, který by musel čelit vyšetřování policie kvůli osobním sporům. Různých oznámení zhrzenými sousedy, bývalými manžely, nebo kolegy ze zaměstnání dostává policie celou řadu. Na rozdíl od paní senátorky se však tito lidé nemohou schovat za imunitu a musí absolvovat martýrium na policii. A jen těžko se dá objektivně posoudit, zda je dražší čas dejme tomu zdravotní sestry, dělníka v továrně, vědce, kteří se musí dostavit často z absurdních důvodů k policejnímu výslechu, nebo naopak senátora, který si podobnou návštěvu s pomocí imunity může ušetřit.

Zkrátka rozhodnutí senátu potvrdilo, že i nadále platí specifikum, kterým se v civilizovaném světě může pochlubit málokdo. Řeč je jednak o doživotní imunitě poslanců a senátorů a hlavně o rozsahu jejich imunity obecně. Proč by měli mít ve svých rukou například poslanci, nebo senátoři osud svých kolegů a proč by měli nahrazovat činnost orgánů činných v trestním řízení. Tedy, proč by na základě často neúplných informací měli rozhodovat o tom, zda někdo z jejich kolegů mohl spáchat nějaký trestný čin, či zda jde pouze o politicky motivovanou šikanu. Na ní se podle všeho dá navléct podezření z neoprávněného vyplacení odstupného z pozice starosty, nebo podezření z neodvedení daně a pojistného. Narážím tím jak na případ senátorky Janáčkové, tak i bývalého senátora Musiala.

V obou senátoři odmítli své kolegy imunity zbavit a znemožnili tak další vyšetřování policie. Zákonodárci sice tvrdí, že by do práce orgánů činných v trestním řízení zasahovat v konkrétních případech neměli, přesto dělají vše pro to, aby se rozsah jejich imunity výrazně nezmenšil. Přitom jejich argumenty bývají často naprosto absurdní. K nim tradičně patří osočování kritiků rozsáhlé imunity zákonodárců z populismu, nebo strašení šikanou zákonodárců vedoucí k zabránění jejich bohulibé činnosti. Škoda, že zatím poslanci a senátoři nenašli dostatek odvahy a místo podobných nesmyslných argumentů už dávno změny v pojetí imunity neprosadili. Lze si dobře představit, že až se bude ve sněmovně zase projednávat nějaký návrh na omezení imunity, budou se politici bít v prsa a vykřikovat, že to tak být musí.

Zároveň lze očekávat, že z nějakého zástupného důvodu bude návrh odmítnut. Nekonečný seriál bude moci pokračovat a unavený občan už mu nebude věnovat žádnou pozornost. Maximálně mávne znechuceně rukou a bude si myslet své o politicích a o jejich životě odtrženém od reality. Přesto by i nejnovější rozhodnutí senátu mohlo dodat některým voličům další podnět k přemýšlení o tom, zda skutečně žijeme v právním státě. Pokud totiž politici mají obavu, že mohou být neodůvodněně zatýkáni a vězněni, nebo alespoň vyšetřováni, pak je buďto v nepořádku práce policie a justice, nebo si zákonodárci vymýšlejí a zbytečně straší veřejnost, případně si z ní dělají cynickou legraci.

autor: Petr Hartman
Spustit audio